Od nejmenších
Rytmus miminek můžete ovlivnit jen minimálně. Budí se co tři hodiny na krmení. Postupně se intervaly mezi buzením prodlužují, ale na celonoční spánek se můžete těšit až tak po roce. Dřív jde spíš jen o výjimky. Na druhou stranu, co děti ztratí v noci, naberou přes den. Chrupku si naordinují většinou dopoledne i po obědě a rodičům umožní odpočinout si. Jsou sice dny, kdy miminko pláče, nemá svůj den, trápí ho zoubky, nadmuté bříško nebo jen neschopnost se otočit na bříško, ale to jsou maličkosti, se kterými musíte jakožto rodiče počítat. Hřejivá náruč a plné bříško jsou naštěstí lékem na všechny neduhy.
Pokud navíc dodržujete režim a jste neústupní nebo ženy během těhotenství dbaly na pravidelnost a měly cirkadiánní rytmus v rovnováze, je pravděpodobné, že si tyto návyky vzalo miminko za své, bude klidnější a spavější.
Společná postel
Pokud naučíte miminko na rodičovskou postel, budete mu později velmi těžko vysvětlovat, že má svůj vlastní pokoj. Bude se bát a vyžadovat vaši náruč. Možná se toho zbytečně děsíte, ale děti by si měly od prvních dní zvykat na království, které jste pro ně připravili. Mají tam pohodlnou postýlku, spoustu kamarádů, přítmí, klid a prostor. Díky chůvičce (nebo otevřeným dveřím, pokud vám to tak vyhovuje a nemáte domácího mazlíčka, který by mohl dítěte několikrát za noc vyvolat ze spánku) budete stále ve spojení. Nechcete-li se chvilek ve společné posteli vzdát, nastavte pravidla. Noc strávíte odděleně, ale ráno, kdy je dítě ještě ospalé, ale poprvé procitne, může přijít za vámi a dospat se pod vyhřátou peřinou. Je to hezké rituál.
Příliš brzy
Budíček kolem půl sedmé už se dá překonat. Na víkend je to stále brzy, ale pokud dítě vstává do školky nebo kvůli ranním pohádkám, není se čemu divit, že se budí přirozeně ve stále stejnou dobu. Problém nastává ve chvíli, kdy otevírá oči už kolem páté nebo dokonce dřív. To není zápřah jen pro rodiče, kteří musí okamžitě nastoupit do “služby”, ale i pro samotné děti - jen si to v tu chvíli ještě neuvědomují. Pokud totiž chodí spát kolem osmé večer, tak hodina nebo hodina a půl navíc jim naruší dynamiku celého dne, přemůže je únava, emoce budou divočejší, navečer je bude přemáhat spánek.
Jak zabránit brzkému vstávání?
Každé dítě je jiné, životní styl rodin se liší, stejně tak nároky dětí na volný čas. Tomu všemu byste měli přizpůsobit večerku a podmínky pro spánek.
Program během dne
Pokud dítě leží u televize nebo se válí na terase a má jen minimální výdej energie, stačí mu mnohem méně spánku. Usne-li pak tedy kolem osmé, nemůžete čekat, že se probudí po dvanácti hodinách. V takovém případě mu totiž stačí osm až devět hodin a brzkému budíčku se nevyhnete. Nemusíte vyrazit na výlet do hor, stačí projížďka na kole, práce na zahradě nebo řádění na dětském hřišti. Cokoliv.
Přes zimu je vymýšlení zábavy těžší, ale pochůzka ve sněhu, koulování nebo přebírání sklepa zabere úplně stejně dobře.
Ranní zábava
Je jasné, že nemůžete nechat dítě bez dozoru. A jakmile otevře oči a zahlásí, že už nepotřebuje spinkat, musíte se chtě nechtě zvednout. Co mu dát do pokojíčku oblíbené knížky nebo papírové divadlo a plyšáky a nechat ho si hrát a vyprávět příběhy, zkusit pustit audioknihu a dítě budit pozvolna, aby se ještě pár desítek minut zabavilo “samo”. V polospánku samozřejmě vše kontrolujte přes chůvičku.
Pozdější večerka
Tohle je dvojsečná zbraň. Logicky. Čím déle půjde dítě spát, tím později vstane. To je fajn. Ale přijdete o značnou část večera, po kterou necháte dítě vzhůru. Pak je otázka, co je vám příjemnější. Nehledě na to, že dítě si na pozdější spánek snadno zvykne, nejde tedy o nárazovou záležitost, kterou byste pak na povel odbourali.
