Životní parťáci
Televize většinou hraje i několik hodin denně. Jen co přijdete z práce, zapínáte ji. Nemusíte ji ani sledovat, ale prostě je aktivní, chrlí reklamy, seriály a zprávy. Bliká a mluví, hraje a .. . Každý měsíc za ni platíte a je ozdobou celé místnosti. Trávíte u ní večery a je zdrojem veškeré zábavy. Televize. Nedílná součást našich životů. Dospělému pár hodin denně neuškodí. Je jen na pováženou, jestli tak trávit každý večer na úkor času s rodinou nebo dobrou knihou a pozdní procházkou. Ale to už je každého volba.
Děti od televize většinou odháníte. Proč? Protože je lepší trávit čas daleko od technologií a věčné blikání do tmy škodí očím. Uplatňujete to samé i u miminek? Věřte, že rodičovská náruč není to jediné, co ti nejmenší potřebují. Přirozeně totiž vnímají to, co se kolem nic děje a přijímají to za standard.
Horší než ohňostroj
Možná vnímáte televizi jen tak podprahově a nevnímáte, že vůbec hraje. Oči zvednete jen ve chvíli, kdy vás něco zaujme. Je to příjemná kulisa. Nic víc. Tak proč by to mělo vadit miminku? To je jednoduché. Ten malý drobek je na světě teprve krátce a všechno, co vy považujete za přirozené a běžné, je pro něj nové. A to se pochopitelně týká i televize. Ta kouzelná skříňka plná světel a zvuků je chvílemi až strašidelná.
Miminko by si mělo v prvních týdnech vybudovat vztah s rodiči, s mámou a tátou. Mělo by rozpoznat jejich hlas, chodit pravidelně spát, mít klid na jídlo, rozeznávat tvary a barvy, osahávat si jednotlivé materiály a pomalu prozkoumávat svoje vlastní tělo, aby se mohlo přetočit na bříško nebo ohnout prsty. Možná se vám svět dítěte zdát směšný, ale pro miminko jsou to velké kroky a rozhodně se první týdny nenudí.
Když mu ale jako podkres naservírujete televizní vysílání, bude ho ze soustředění pořád něco rušit. Znělka zpráv, komentátor fotbalového utkání, teleshoping. A tak bude nevrlé, plačtivé, lekavé, může se počůrat, mít tik v oku nebo být odmítavé vůči rodičům. Tím největším strašákem jsou ale poruchy spánku. I když na obrazovku miminko většinou nevidí, vnímá všechno, co se tam odehrává. A vytváří si svoje vlastní představy. Ty pak získají konkrétní podobu během spánku a způsobují dítěti noční můry nebo děsy.
Hlavně, že je klid
U větších dětí - batolat - je televize nesmírně oblíbená. Spousta barev, obrázků, pohádek, příběhů a zpívání. Vše za doprovodu světel. Zkrátka a dobře to milují. Je to přesně to, co děti v tomto věku zajímá a baví. Vydrží u obrazovky sedět i několik hodin v kuse a upřednostňují ji před jinými aktivitami. Pro rodiče je to jedinečný čas, kdy si mohou v klidu uvařit, poklidit nebo popovídat. A třeba si umýt vlasy nebo zavolat k lékaři. Problém je v tom, že nárazově je televize prospěšná, protože dětem ukazuje jinou rovinu učení, a při správně zvolených pořadech může dokonce fungovat jako edukační prostředek, ale když je času u obrazovky moc, dítě si na ni zvykne a přestane mít zájem o aktivní hry. Pasivní sledování televize, kdy mu jen servírujete zábavu, dítě otupí a utlumí. A to dozajista nechcete. O to větší práci pak budete mít s učením a osvojováním si dovedností, jako je barvení, počítání, mluvení nebo pohyb.
Pokud už chcete televizi do každodenní rutiny zařadit (nic proti tomu), dělejte to tak, aby byl čas u ní regulovaný a u dvouletého dítěte nepřesáhl 40 minut. Pak se zaměřte na činnosti, které dítě zabaví, unaví a něco naučí.
