Tisíc lidí, tisíc chutí
Na každého platí něco jiného a dá se jen těžko paušalizovat, že na dvouměsíční dítě vyzrajete pohupováním na gymnastickém míči a díky ukolébavce, kterou vám zpívala babička. Pro ženy je nesmírně tíživé vidět dítě usínat s pláčem. Všechny mají v hlavě jasnou představu, jak vezmou dítě do náruče, zazpívají mu a ono sladce zavře očička, položí ho do postýlky, pohladí po hlavičce a ještě pár minut ho mlčky pozorují. Realita je ale jiná a idylický scénář se odehrává tak dvakrát do týdne. Pokud dítě odmítá mateřské mléko, mají maminky v rukávu eso v podobě umělé stravy, které je pro dítě příjemnou a chutnou změnou. V případě spánku to ale neplatí. Žádná další alternativa neexistuje. A s každým dalším dnem, kdy se v dětském pokojíčku odehrává boj o dvě hodiny odpočinku, utahuje rodičům smyčku kolem krku. A v přesném pořadí přichází vztek, beznaděj a rezignace.
Tipů je několik. A s pevnou vůlí to půjde bez křiku a zbytečných průtahů. Stačí odhalit, co platí na to vaše:
- hřejivá náruč - připomíná dítěti pohyby v děloze a uklidňuje ho
- hrací kolotoče, muchláčci nebo cíp kapesníku s uzlem
- soustavné vyprávění bez výrazné intonace, klidný hlas
- usínání v zavinovačce, která posiluje pocit bezpečí
- pohupování na gymnastickém míči
- používání speciálních houpaček (na půli cesty mezi míčem a zavinovačkou)
- zvuk sušičky, pračky nebo myčky
- nošení v šátku a nosítku nebo opakované přejíždění kočárkem přes práh
- dohoda - vysvětlete dítěti, že chcete mít čas pro sebe a na svůj odpočinek
- časový plán, který budete dodržovat každý den
Dětskému pláči se rodiče nevyhnou. Několikahodinový řev ale může vyvolat problémy s dýcháním, svalové křeče nebo zvracení. Nehledě na podlomenou psychiku. Pocit bezpečí a blízkosti je pro dítě zcela klíčový.
Estvillova metoda
První krok musí udělat rodiče. Bez pevného přesvědčení, že tohle je ta správná cesta a metoda, které skutečně věří, to bude jen zbytečné trápení pro dospělé i děti. Ty navíc nervozitu vycítí a celá situace se ještě více zhorší.
Postup:
Uložte dítě do postýlky, zazpívejte mu nebo přečtěte pohádku. Mělo by se zklidnit a vnímat vás. Vyrovnaným hlasem bez náznaků přemlouvání nebo výhružek a lítosti mu řekněte, proč bude spát samo v posteli, rozlučte se a odejděte. Nemělo by to trvat déle než půl minuty. Pravděpodobně bude následovat křik a v mezích věku dítěte i vydírání. Nenechte se zlomit a držte se časového plánu. Při každém návratu do pokojíčku zopakujte “rozlučkovou řeč” a odejděte. Vyvarujte se pohlazení a pusinek nebo vyhrocené reakce. Jde jen o ujištění, že jste dítěti nablízku.
Den první: první čekání - 1 minuta, druhé čekání - 3 minuty, třetí a každé další čekání - 5 minut
Den druhý: první čekání - 2 minuty, druhé čekání - 5 minut, třetí a každé další čekání - 8 minut
Den třetí: první čekání - 3 minuty, druhé čekání - 7 minut, třetí a každé další čekání - 11 minut
Den čtvrtý: první čekání - 4 minuty, druhé čekání - 9 minut, třetí a každé další čekání - 14 minut
Den pátý: první čekání - 5 minut, druhé čekání - 11 minut, třetí a každé další čekání - 17 minut
Další dny: první čekání - 6 minut, druhé čekání - 13 minut, třetí a každé další čekání - 20 minut
Metoda se může zdát některým rodičům krutá, ale dosahuje úspěšnosti 96 %. Stojí sice trochu slz na straně dětí i rodičů, ale funguje a často není třeba dojít ani k šestému stupni, kdy jsou rozestupy mezi ujišťováním poměrně dlouhé.
Návyky jsou pro dítě nesmírně důležité a spánek stojí na vrcholu. Nepodceňujte ho a nedávejte dítěti volnost. Jsou věci, ve kterých musí být rodič neoblomný.
