Na nule
Jsou děti, které o dudlík nezavadí pohledem, nezajímá je, nepotřebují takový stimulant ke spánku ani k utlumení emocí v čele se vztekem nebo agresí. Je jich ale poměrně málo a většinou není v silách rodiče to ovlivnit. Pokud kojenec dudlík vyžaduje, nemá smysl mu ho odpírat. Má sice své zastánce i odpůrce, ale ti nejmenší si většinou intuitivně řeknou, co je pro ně nejlepší. Stačí jim naslouchat a často tak předejít mnoha komplikacím a nocím plným křiku.
Běžně se udává, že do dvou let věku je používání dudlíku zcela v pořádku. Pak už je třeba zapracovat na jeho odstranění a zpřetrhat jeho vztah s dítětem. Nejde totiž jen o zdravotní vliv, ale i emoční provázanost, která by se mohla negativně podepsat na dalším vývoji, růst zubů nebo progres v řeči.
Načasování
“Konec dudlíků” není v první řadě ani tak o zvolené metodě, jak se tohoto dětského nešvaru zbavit, ale především o správném načasování, kdy rodiče vycítí moment, kdy je dítě připravené se své vášně vzdát. Je třeba opravdu bedlivě sledovat i ty nejmenší nuance a vyvarovat se odebrání ve chvíli, kdy dítě prochází dramatickou změnou nebo se učí něčemu novému, na co je třeba velká soustředění a trpělivost. Zbavuje se plenek přes den? Nastupuje do jesliček? Stěhujete se? Očekáváte příchod sourozence? Rostou mu zuby nebo polehává se zánětem středního ucha? Otec odjel na měsíc na služební cestu? Zemřel pes? Nechte vyřazení dudlíku na dobu, kdy se nic neděje a dítě je klidné a ničím nerušené. Jde sice o maličkost, ale velkou měrou se podílí na úspěchu.
Pokud už se k odebrání dudlíku odhodláte, rozdělte si celý proces na dvě části - na den a na noc. Nejprve se zbavte sání během dne a později, což může trvat i několik týdnů nebo měsíců, se zaměřte na spánek. Jakmile ho ale dítěti vezmete a vysvětlíte mu důvod, buďte důslední a nenechte se zlomit pobrekáváním, scénami, vztekem, agresí ani prosbami babiček. Vaše rozhodnost je další z mnoha aspektů osobnosti, které vaše dítě pozitivně formují. A vnímá to i na prahu druhých narozenin.
Nová chuť
Dnes už je tento způsob odbourávání dudlíku naštěstí na ústupu, ale stále se najdou rodiče, kteří zvolí tento svérázný směr. Stačí savičku namočit do něčeho, co dítěti nechutná. A ono pak samo začne dudlík odmítat. Citronovou šťávu děti slíznou a po chvilce ztratí kýžený efekt, mnohem účinnější je klasický ocet.
Kratší a kratší
Někteří rodiče se rozhodnou pro variantu, kdy sací část dudlíku postupně odstřihávají. Až k plastovému držátku. Dítě si ho před každým spaním bedlivě prohlédne, vyzkouší a většinou zjistí, že už to není ono. A samo ho odloží. Bez křiku a scén.
Zoubková víla
Příběh o této kouzelné bytosti zná úplně každý. A s prvním vypadnutým zoubkem ji přivoláme na scénu. Podobný scénář ale můžete snadno využít i u dudlíku. Večer ho dáte pod polštář a ráno tam dítě najde místo něj vysněnou hračku (držte se minimalistických rozměrů). Pro děti je to tak milé a nenásilné gesto, že jim ani nevadí, že dudlík vyměnily za plyšového medvěda, puzzle s oblíbeným motivem, nový autobus nebo čelenku.
Dovolená
Oblíbená je i verze, kdy si s dítětem klidně promluvíte. Počkejte na večer, kdy bývají malí rošťáci soustředění a vnímaví. Vysvětlete jim, že dudlík už pracoval dost, že musí jet odpočívat někam k moři nebo na chalupu do hor, že bude relaxovat a užívat si volno za dobře odvedenou práci. Nebojte se detailů, jak se bude mít dudlík dobře, nebude strádat ani smutnit. Vědomí, že bude parťákovi, kterým pro děti dudlík bezesporu je, bude fajn, je pro špunty mnohem snesitelnější a s “odchodem” se vyrovnají levou zadní.
