Známe to všichni
Hysterické záchvaty nemusí souviset se špatnou náladou. K dětem přichází ten palčivý pocit, že se proti nim spiknul celý svět a nikdo je nemá rád, a tak o sobě musí dát vědět širokému okolí a dostat ze sebe maximum, zcela nečekaně a podněty jsou všude kolem nich. Každé dítě svoje emoce zpracovává jinak. Jedno se vzteká, křičí, ubližuje si, promodrává a zapomíná dýchat, další se uráží, ohání rukama a štěká po všech, kdo by mu chtěli pomoct a poradit. Ani jedna varianta není ideální, nedá se říct, která je lepší a méně toxická a ponižující. Pro rodiče. Trapné a nedůstojné je to pro všechny. Jste pod drobnohledem, jak se zachováte. Problém tedy venku není samotné dítě, ale především dospělí, kteří by měli celou situaci ustát se ctí. To, co praktikujete doma, si mezi lidmi dovolit nemůže - například zrcadlení nebo odložit dítě na pár minut do postýlky nebo vedlejšího pokoje.
Co je správně?
Povolí vám nervy a lupnete dítěti jednu na zadek? Vypálíte pár trefných poznámek, abyste si jen ulevili? Budete vyčítat a dávat ultimáta? Vezmete dítě do podpaží a odnesete za roh? Budete mu to dokola vysvětlovat a klidným hlasem se snažit o smír? Nebo zvolíte ignoraci a prostě počkáte? Je to tak psychicky náročné a vyčerpávající, že se nedá předem určit, jak zareagujete. Vždy je ale dobré vyzkoušet osvědčené tipy. Třeba se na ně dítě “chytne” a scéna skončí o něco rychleji.
Rada nad zlato
Nejúčinnější rada zní jasně: snažte se situacím, které vyvolávají vztek a hysterické scény, předcházet. Na druhou stranu je pochopitelné, že ne vždy je to možné. Spínačem pro pláč je skoro všechno - málo holubů v parku, sluníčko na pravoboku, hodně malin v jogurtu, zahrnutá ponožka, nepoměr soli a máku na housce, vypuštěná kašna, závan větru, dítě se stejnou mikinou, pokus sekuriťáka o konverzaci, zapomenutá účtenka v nákupním košíku, pomalá housenka v trávě a spousta dalších nepřekonatelných “záležitostí”, se kterými si dětský svět zkrátka neporadí.
Tři tipy, jak na to
Je to těžké, ale když si tento postup osvojíte, budete scény na veřejnosti zvládat o něco snáz. Nebudete v pohodě, ale zkrátí se čas a vaše nervy nedostanou takový zásah.
Snažte se soustředit se jen na svoje dítě. To právě teď potřebuje vaši pomoc a nezáleží na tom, že se lidé dívají a mají z vás senzaci a dobrý den. Děje se to neustále. Děti se vztekají a je s podivem, jak jsou tím kolemjdoucí znovu a znovu fascinovaní. Když budete pozornost dělit mezi cizího člověka a vlastní dítě, dáte jedněm munici a prckům pocit, že vám nezáleží jen na nich. Nehledě na to, že když se upnete na dítě, budete moci odhalit i velmi jemné nuance a náznaky, co vám chce svým výstupem sdělit. Ke všemu nebudete v takovém nervovém vypětí, snáz se rozhodnete a vytvoříte kolem sebe neprostupnou bublinu, kde se nebudou kumulovat další problémy a strasti.
Ano, vyplatí se mluvit na dítě tiše, ideálně šeptem. Chce vás totiž slyšet a přirozeně se uklidní. Získáte si tak jeho pozornost. Na druhou stranu, nemá-li to ani po dvaceti minutách efekt, je problém jinde a nemusíte se stydět za to, když na dítě zvýšíte hlas a dáte mu jasně najevo, kdo bude právě rozhodovat. I autorita může na malé rošťáky zabrat a napomáhat změně situace. Primárně ale vždy začínejte jednáním v klidu, bez zbytečných emocí, odsuzování a výčitek.
Dítě, které se vzteká, s největší pravděpodobností vnímá bezpráví a scénou si ho chce vynutit. Je to jednoduchá taktika, kterou jsme si dozajista prošli všichni. Patří k vývoji nervového systému a celkovému uvědomění si místa v životě. Ale je jasné, že některé děti to ženou do extrému a narušují vztahy s rodiči. Základem správné a zdravé komunikace je přijetí postoje dítěte. Pochopte, že tu hračku chce, že nemá čas jít nakupovat pyžamo, že se mu nelíbí vánoční strom na náměstí. Je to jeho právo. Může se rozhodnout. Musíte mu ale jako rodič vysvětlit, že jsou nějaké hranice, popovídáte si o tom, vy to respektujete a vnímáte.
Rozuzlení může být různé, někdy přijde hned, jindy po hodině nebo až doma. Jako rodič byste ale neměli ustupovat. Ani jednou. Děti totiž velmi rychle pochopí, že budou muset pro příště vynaložit větší úsilí a dají zabrat hlasivkám, ale dřina se vyplatí a máma s tátou ve finále povolí, aby měli klid. To je pochopitelně špatně. Na druhou stranu byste tu měli pro svůj uzlík být nonstop a když bude třeba, nabídnout mu vřelou náruč plnou lásky bez podmínek.
