Nejčastější dotazy z psychologické poradny

Léčba neplodnosti a s ní spojená nejistota, obavy a další okolnosti (případné výčitky, deprese...) dopadá na všechny páry, jak se s tím dá vyrovnat co nejméně bolestivou cestou?

V tomto období se může vyskytovat celá škála projevů: pocity obav, nejistoty, výčitek, obviňování ať už směrem k sobě nebo partnerovi. Často se objevuje fáze „hledání viníka“ až po pocity zoufalství, beznaděje a úplného odevzdání se. Všechny tyto pocity jsou zcela přirozené a přicházejí v určitých fázích, naděje střídá zoufalství a bezmoc. Nikdo z páru si většinou nedokázal dříve představit, že se tímto bude někdy zabývat a že bude řešit neplodnost a věci s ní související. V těchto případech bych doporučila vyhledat odbornou pomoc terapeuta. Emoce, které máme v sobě by měly být odborně zpracovány, abychom je v sobě nedusili a hovořili o nich. Vždyť jak se už dávno říká „sdělená starost je poloviční starost ….“. Ženy mohou mít tendenci řešit svoje pocity s kamarádkami, blízkými. Po určité době však ani kamarádky a rodina nedokáží poskytnout psychologickou popř.terapeutickou péči, kterou klientka v tu chvíli potřebuje. Během terapie se pracuje jak s páry individuálně, tak i v páru v rámci párové terapie.

Nejčastější dotazy z psychologické poradny

Když se dlouho nedaří počít dítě, stává se častěji, zda toto partnery spíše spojí nebo je to naopak obrovskou zátěží na jejich vztah a odcizí se, případně dokonce rozejdou?

Troufám si říct, že záleží na kvalitě vztahu před samotnou touhou mít spolu dítě. Kvalitou vztahu mám na mysli to, co nás spojuje, hodnoty, na kterých stavíme, zážitky a zkušenosti, které spolu máme. To, proč jsme se vlastně našli, proč jsme spolu, čeho si na sobě vážíme, co spojilo naše životní cesty dohromady. Způsob, jakým spolu komunikujeme. Zda jsme schopni sdílet svoje pocity a hledat další možná řešení. Zda jsme schopni vytvořit pro náš vztah plán B, když se plán A zatím nedaří plnit.

Nechci, aby to znělo jako klišé, ale co takovým párům radíte a doporučujete? Jak  předcházet výčitkám a konfliktům, nepřestat věřit a "ve zdraví" to vše zvládnout? A před čím naopak varujete?

Toto období je velmi citlivé, a tak je těžké se omezit na nějaká obecně platná doporučení. Téma má širší souvislosti. Tak jako je každý jedinec individuální bytost, jedinečná a neopakovatelná, tak i každý pár se vyrovnává s nesnázemi různým způsobem a různě dlouho.

I když si uvědomuji, že je to velmi těžké, doporučuji se pokusit přesunout pozornost páru také jiným směrem, než je samotná touha po miminku a společně hledat, co jejich psychické pohodě vzájemně pomáhá. Tělo a psychika jsou spojené nádoby. Navzájem se ovlivňují. Například by mohlo být užitečné pracovat na vztahu samotném, co nás bavilo dříve, v čem můžeme pokračovat, co dál rozvíjet, nezapomínat své koníčky, na přátele, a hlavně spolu komunikovat. Otevírat témata, která nás trápí a nedusit je v sobě. Sdílet své obavy, ale i naděje a touhy. A v okamžiku, kdy cítíme, že je toho na nás opravdu moc, nebát se vyhledat odbornou pomoc terapeuta ať už individuálně nebo v páru.