Jednou moc a jindy málo
Každou minutu se na světě narodí přes 250 dětí. Podle OSN připadá na jednu ženu 2,5 dítěte. Paradoxem je, že nejvyšší porodnost se dlouhodobě týká států, kde není dobré sociální ani ekonomické zázemí. Týká se to většiny států v Africe nebo Indie. Státy na druhém konci žebříčku se potýkají s opačným problém, kdy děti schází a partneři se do zakládání rodiny nehrnou. Extrémem je Čína, která se před lety rozhodla zvýhodnit lidi bez dětí nebo jen s jedním potomkem. Obyvatelé nejlidnatějšího státu světa si vzali doporučení vlády až příliš k srdci a dnes jim dochází, že za pár let bude chybět pracovní síla, která by více než miliardový stát udržela na nohou. Česká republika se pohybuje v průměrných hodnotách a na jednu ženu připadá 1,4 dítěte. Číslo, které nepatří k těm nejhorším, ale zaručuje těsné pokrytí porodnosti s úmrtností.
Dítě až do finále
U nás se rozmáhá trend, který rodičovství příliš nepřeje. Ženy upřednostňují vzdělání, zábavu, poznání a rozjezd kariéry. Stejně jako většina světa se snažíme o rovnoprávnost, ale pravda je taková, že ženy musí vynaložit často mnohem větší úsilí, aby dosáhli totožných postů jako muži. Některé pozice jsou jim zcela zapovězeny. Jen málokterá žena tak ohrozí svůj profesní růst mateřskými povinnostmi, s dítětem by se vrcholu ještě více vzdálila. Existují sice případy, kdy se ženám podařilo skloubit práci i starost o rodinu, ale většinou je to vykoupené chůvami, nezměrnou pomocí příbuzných, partnerem, který svou polovičku maximálně podporuje, a péčí v jeslích. Strmě ale přibývá žen na mateřské dovolené, které se do práce vrátit nechtějí. Během tří nebo čtyř let, kdy jsou s dítětem doma, vytvoří plán, založí si živnost a začínají podnikat.
Balancování na hraně
Dobrovolné vzdání se dětí a rodinného života není jednoduché. Spousta lidí si myslí, že to ženy “přejde”. Je to jen dočasné období, kdy je popohání vidina peněz, úspěchu a vyrovnání se mužům. Biologické hodiny přece doženou každého. Pro ženu, která se tak rozhodne, je to ale důležitý mezník a jen málokdy dochází k náhlé změně názoru. Jde o životní styl, který je jí blízký a nechce na něm nic měnit. Některé mají z mateřství strach, necítí se být zodpovědné za dítě, netouží po tom investovat do něj čas a energii. Není to sobecký přístup. Naopak. Jde o nesmírně niterní a obětavé rozhodnutí, kdy si žena přizná, že nebude otrokem systému jen za zelený puntík a pro spokojenost ostatních. Nemá smysl dělat dvě věci z poloviny. Matkou totiž musíte být naplno, pojmout všechny radosti i strasti, obětovat se, na spoustu let změnit směr.
Podpora ze všech stran
Na ženy, které zůstanou bezdětné, se snáší soudy a občas si lidé neberou servítky. Slitování mají snad jen v případě zdravotních problémů. Je nesmírně důležité, aby kolem sebe měla žena lidi, kteří její rozhodnutí, i když to mají v sobě nastavené jinak, respektují a podporují ho. Zaslouží si snad, aby ji rodiče předhazovali absenci vnoučat? Aby jí blízká kamarádka vyčítala dovolenou a volný čas? Aby partner uvažoval o rozchodu? Ne. Jedna věc je rozhodnout se, že děti k životu nepotřebuje. Ta druhá, neméně důležitá, aby kolem sebe měla lidi naladěné na stejnou notu.
