Protože česká legislativa surogační mateřství nezná, postup se značně komplikuje. Proces navíc představuje pro neplodné rodiče riziko: ať už v podobě překročení zákona nebo doživotní ztráty narozeného dítěte. Metoda skýtá i řadu medicínských a sociálních úskalí. Neplodnému páru se proto obecně doporučuje považovat surogátní mateřství za nouzové řešení, když nelze přijít k miminku jinými způsoby. Jak to tedy celé funguje?
Náhradní mateřství krok za krokem
Neplodný pár „na vlastní pěst“ nalezne náhradní matku a reprodukční kliniku, která tento institut poskytuje. Z důvodu absence oficiálního registru náhradních matek se délka tohoto procesu může pohybovat i v řádu let. Má-li žadatelka štěstí, náhradní matku jí udělá sestra nebo kamarádka. Jinak se musí rozjet pátrací akce po inzerátech napříč internetem. Poslední možnost předpokládá nákladnou cestu do zahraničí: třeba do Indie, kde byznys se surogačním mateřstvím kvete a není regulován úřady.
Obvyklou praxi následně představuje podepsání tzv. surogátní smlouvy. Smyslem je zajistit odevzdání dítěte do péče žadatelky po porodu. Z právního hlediska má však „smlouva na dítě“ stejnou platnost jako čistý papír. Pokud se objeví mateřské pudy, nikdo náhradní matce nezabrání si dítě ponechat.
Součástí smlouvy (resp. dohody) bývá i představa žadatelů, která upravuje chování náhradní matky během těhotenství. Často jde o otázky zdravého jídelníčku a požívání alkoholu. Nadstandardní požadavky se odrazí na „ceně“ této služby.
Následně objednatelský pár podstoupí umělé oplodnění. Na rozdíl od standardního postupu IVF implantují lékaři oplodněné vajíčko do dělohy druhé ženy.
Pokud zůstaly žadatelce funkční vaječníky, použijí se k oplodnění její vajíčka, v opačném případě pohlavní buňky dárkyně. Jelikož IVF musí splňovat podmínku anonymity, dárkyně a náhradní matka nemůže být ta samá osoba.
Jakmile se těhotenství potvrdí, manžel z neplodného páru uzná se souhlasem těhotné ženy, tedy náhradní matky, otcovství. Tím se stává otcem se všemi právy a povinnostmi.
Žena se po porodu zřekne dítěte. V očích zákona je totiž právoplatnou matkou ona, nikoli dárkyně vajíčka. Objednavatelka zažádá o adopci a soud jí vyhoví. Po devíti měsících tak „obdrží“ narozené miminko.
I přes nestandardnost situace se tyto právní úkony musí řídit standardními předpisy.
Velké riziko vzniká v případě smrti biologického rodiče během probíhajícího těhotenství náhradní matky. Dítě se stává právoplatným dědicem, a žena si tak může nárokovat polovinu dědictví.
Kdo (ne)má na surogátní mateřství nárok?
Pokud nechcete vlastní těhotenství jen z obavy o své křivky či porodní bolesti, centrum asistované reprodukce vaší žádosti nevyhoví. Lékaři jsou ochotní spolupracovat jen tehdy, existují-li pro uskutečnění náhradního mateřství na straně žadatelky závažné zdravotní důvody. Jedná se o klinické stavy znemožňující donosit dítě, nejčastěji o vrozené vady dělohy, její poranění či vyjmutí pro výskyt zhoubného nádoru.
Mohu se stát náhradní matkou?
Žena, která nabízí odnošení dítěte, by měla být svobodná či rozvedená. Jinak zákon automaticky považuje za otce dítěte jejího manžela. Po porodu se tedy musí vzdát dítěte oba, což vnáší další možné problémy do tak už komplikovaného procesu. Některé kliniky jednoduše vdané ženy nepřijímají.
Náhradní matky potřebují být v nejlepších letech pro těhotenství. Podmínkou bývá také úspěšný porod vlastního potomka.
Lékaři prověří výborný zdravotní stav, tělesný i duševní, který splňuje požadavky pro bezproblémové odnošení dítěte. Žena následně může získat oprávnění přijímat žádosti bezdětných rodičů.
Pokud vás možnost, stát se náhradní matkou zaujala, připravte se rovněž na absolvovaní důkladného gynekologického a ultrazvukového vyšetření. Na klinice asistované reprodukce vám nakonec provedou i testy na pohlavně přenosné choroby.
Kolik je náhradních matek v ČR?
Počet žen, které odnosí dítě jinému páru, nikdo nesleduje. Podle odhadů své služby aktivně nabízejí stovky Češek.
Na druhé straně tuto metodu provádí již více než polovina českých center asistované reprodukce
Je náhradní mateřství legální?
Institut náhradního mateřství není v našem právu zakotven. Proto se nepovažuje se za zakázaný, ačkoli ho žádný předpis nepovoluje. Páry a kliniky, které se surogátní mateřství rozhodnou provozovat, se nedopouštějí trestné činnosti.
Kvůli zákonům o obchodování s dětmi a lidmi se však zájemci i nabízející ocitají na tenkém ledě. Využívání mezery v zákoně přináší riziko (ač nechtěného) prekročení mezí zákona. První kroky objednavatelů by tak měli směřovat do právní poradny. Advokát je schopen doporučit bezpečný postup, který nachází soulad s právním řádem.
V mnoha koutech Evropy (např. Rakousko, Norsko, Německo) je tento postup legislativou regulován. Naopak třeba v Rusku, na Ukrajině nebo v USA může žena za odnošení dítěte obdržet i tučnou finanční odměnu.
Kolik si vydělají náhradní matky v Česku?
Dítě nesmí být předmětem koupě. Náhradní mateřství je tedy vždy bezúplatné. Zisk pramení z kompenzace výdajů spojených s těhotenstvím a porodem. Surogátní matka obvykle požaduje proplacení následujících položek:
- Těhotenské oblečení
- Zdravá strava vhodná v těhotenství
- Cestovné
- Náhrada za ušlou mzdu
- Nadstandardní zdravotní péče, kterou nehradí pojišťovna
Na proplacení nákladů mají ženy právo a (zpravidla) toho plně využívají. Podle odhadů se částky pohybují v rozmezí 250 až 500 tisíc korun, což bývá velká motivace.
Kolik neplodný pár za metodu surogačního mateřství zaplatí?
Kromě kompenzace musí žadatelský pár uhradit jako samoplátce zhruba 40 tisíc korun za provedení umělého oplodnění a všech vyšetření s ním spojených. Dalších 20 až 30 tisíc padne na léky stimulující činnost vaječníků.
Některé pojišťovny však celý cyklus IVF hradí. Podmínkou je věk pod 40 let a nevyčerpání tří pokusů o umělé oplodnění.
Co když biologická matka dítě od náhradní matky odmítne?
Existují i případy, kdy dárkyně vajíčka přestane po dítěti toužit, například pro vrozené vývojové vady. Nebožátko pak zpravidla končí v ústavní péči. Naštěstí tato situace nastává výjimečně. Navíc genetické testy ze strany klinik riziko zcela vylučují.
Nabídka náhradního mateřství roste. Přesto se zákonodárci stále nemají k právní úpravě. To, zda se neplodný pár bude těšit z prvních krůčků miminka, nebo ho už nikdy neuvidí, závisí tedy čistě na vůli a pudech náhradní matky. Je to dostačující jistota?
