Děti se neustále vyvíjí a co pár dní přijdou s nějakou novinkou. Některé jsou milé, jiné bolí a zraňují. Kousání patří do druhé skupiny a nesmíte ho tolerovat. Situace by se začala rychle zhoršovat a časem by se otisku zubů dočkala i paní ve frontě nebo kamarádka ve školce. Důvodů ke kousání mívá dítě několik. Někdy ho to prostě jen baví a zkouší, kam až může zajít. Jindy je to důsledek vzteku nebo bezmoci. Je ale třeba mít na paměti, že kousání patří k jeho vývoji a většinou nemá žádné trvalé následky na jeho budoucí život.
Stručně a jasně
Jakmile se dítě zakousne - do sourozence, do rodiče, do hračky nebo kočičího ocasu - v klidu ho popadněte za ruku a odveďte kousek dál nebo rovnou do jiné místnosti. Nekřičte na něj a nic mu zdlouhavě nevysvětlujte. Dítě moc dobře ví, že udělalo něco špatného. Hovory o tom, jak je nevychované, jak už nikdy víc, sliby i výhružky ho akorát otráví a probudí v něm touhu udělat to znovu, ideálně silněji. Podívejte se mu do očí a upoutejte jeho pozornost. Pak stačí říct obyčejné “nekousáme” a nechat ho jít si dál hrát.
Kousání je sice nepříjemné, bolestivé a ve společnosti způsobuje nemalé problémy, ale na obranu dětí je třeba říct, že je to jen mezistupeň vývoje a není třeba se znepokojovat. Je to součást procesu a v určité míře si jím projde úplně každé dítě. Některé to zkouší dva týdny, jiné hryže půl roku. Na druhou stranu nesmí rodiče kousání podcenit a pokud by se spojilo s agresivitou nebo násilím, je třeba to řešit o mnoho důrazněji. Takové chování je pak nepřípustné.
Důvodů ke kousání má dítě několik. Zkuste zapátrat po příčině, problém se bude snáz odbourávat.
- Růst zubů
- Pořiďte mu kousací hračky, na kterých se může vyřádit
- Zábava, poznávání nového
- Únava nebo hlad
- Pocit nespravedlnosti (jiné dítě si bez dovolení vzalo hračku apod.)
- Vnitřní frustrace
- Může se jednat o stres z velkého počtu lidí nebo vrstevníků. Pobyt ve školce nebo v jeslích, na různých slavnostech nebo v hloučku několika osob vyvolává stres a krajní řešení. Dítě volí právě kousání
Prevence je základ
Kousání přichází nenadále a bez varování. Kdyby vám dítě oznámilo, že do minutky přiběhne a kousne vás, pravděpodobně byste mu neumožnili jeho ďábelský plán uskutečnit. Musíte tedy sledovat jemné nuance a odhalit, kdy se dítě chystá k útoku. Vysledujte, ve kterých situacích se jeho chování opakuje, kdy je nesvé, co to vyvolává.
Samo na sobě
Čas od času se můžete setkat i s dětmi, které se koušou do vlastní ruky. S otisky zubů pak chodí a všem je předvádí. Těžko říct, jestli si uvědomují, že si ubližují. V tomto případě jde o něco závažnější problém. Je to také součást vývoje, která se neprojeví u všech dětí, ale souvisí s potlačovanými emocemi. Psychickou bolest totiž děti přebíjí tou fyzickou. A vnitřní trauma - od sebraného šidítka po náhlý odchod z hřiště - řeší právě rychlou úlevou v podobě hlubokého kousance. Nekřičte, nezakazujte, jen se snažte krizovým situacím předcházet a co nejrychleji zasáhnout. V ideálním případě chyťte dítě za předloktí a držte ho, dokud se emočně nenaladí na vaši notu. Trpělivě vysvětlujte, že se to nedělá. Výsledky se brzy dostaví.
