Moje a cizí
Upřímně. Vaše matka je proměnlivá a občas nemůžete najít téma, které by nevyvolávalo hádky a spory. To je v pořádku a potýká se s tím skoro každý. Na druhou stranu je nesmírně osvobozující, že se navzájem perfektně znáte, chápete reakce a připomínky, víte, co si můžete dovolit, co by zranilo, co vyburcuje k akci. Můžete se jí svěřit, podělit se o velmi intimní starosti, sdílíte s ní obavy i radosti, nemusíte si dávat pozor na jazyk, nejste korektní ani uhlazená. Stejně tak to má pochopitelně váš partner se svou matkou. Jde o jedinečný vztah, který se těžko popisuje. Prostě jím žijete a přijímáte ho se všemi chybami. Vždycky je to ale máma, komu můžete položit hlavu na rameno, vyplakat se i se jí svěřit s tajemstvím.
A pak je tu tchyně. Žena, která patří do rodiny. Stalo se to ten den, kdy jste s mužem stála u oltáře. Stalo se to ten den, kdy se vám narodilo dítě. A ona dostala - stejně jako vaše matka - titul babička. Má na něj nárok a už jí ho nikdy nikdo neodpáře. S největší pravděpodobností vaše dítě miluje stejně jako druhá babička, udělala by pro něj první poslední, chce ho chovat, hlídat, rozmazlovat, opečovávat, chlubit se jím. Pro vás je to ale cizí žena. Nesmíte si k ní dovolit zdaleka všechno. S vaší matkou se to nedá porovnávat. I když s ní máte dobré vztahy a nepanuje mezi vámi napětí, ten blok, že tchyně není z rodiny, se dostaví. Stejně tak pochybnosti, bující nedůvěra, strach.
Pomocná ruka partnera
Nechcete na ní být přísná, ani se s ní příliš sbližovat, nechcete působit chladně ani přistoupit na tykání. Musíte ale vymyslet něco, co zafunguje, protože jí nemůžete odpírat touhu po vnoučeti, když svoje dítě vlastní mámě svěřujete pravidelně a necháváte jí volnou ruku. To by nedělalo dobrotu. Jde o velmi neférové chování vůči ní, vůči vašemu partnerovi, vůči vašemu dítěti. Do vínku dostalo dvě babičky, a tak byste k tomu měla přistupovat.
Pokud nevíte, kudy kam, nechte se vést svým partnerem. I jeho dozajista svírají podobné pocity, když odvážíte dítě ke svým rodičům. On sám za svoji rodinu ručí. Děti miluje a nedal by je do rukou někomu, v koho nemá důvěru, s kým nemá dobrou zkušenost, o kom pochybuje a má strach. Upřímný rozhovor vás pravděpodobně nemine, ale přinese mnohá rozřešení. Vyvarujte se však heroických výstupů, kdy budete svoji vlastní rodinu nadřazovat nad tu partnerovu, druhou stranu ponižovat a shazovat. Na začátku jsou všichni na stejném postu a je na každém, jak se ke všemu postaví. Dejte jim ale šanci, vy oba.
Jasný plán
Pokud cítíte diskomfort, když dáváte dítě k tchyni, jasně jí ukažte, jak si výchovu představujete. Sepište jí seznam, co drobek jí, kdy chodí spát, kam rád chodí, jaké miluje pohádky a hračky. Nezapomeňte ani na nutnost pravidelně - ideálně dvakrát denně - informovat o stavu a náladách. Zároveň ale dejte tchyni dostatek prostoru, aby si mohla čas s vnoučetem užít naplno a nemusela být v křeči jen proto, že nechce zklamat vaši důvěru. S největší pravděpodobností to zvládne na jedničku a všechen blok je jen ve vaší hlavě, ale strach z role babičky vaší tchyně je oprávněný a pochopitelný. Nestyďte se za něj, na druhou stranu se jím nenechte paralyzovat a neusurpujte si dítě jenom pro sebe. Občasná pomoc prarodičů z vaší i partnerovy strany vám později přijde vhod.
