V půli cesty
Ve školce si děti hrají, ve škole je pak čekají první povinnosti. Tak to vždycky bylo. Ale těch, které umí počítat nebo číst už v první třídě, přibývá. Odborníci se nemohou shodnout na tom, jestli je to dobře. Ano i ne. Záleží totiž na tom, jak dítě k takovým znalostem a dovednostem přišlo. To pak udává směr a další zájmy.
Má dítě odklad nebo se narodilo v srpnu a už ho posíláte do školy? Je to úplně jedno. Do pěti až šesti let by veškeré aktivity měly být formou her a zábavy. Malí špunti nemají ambice se něco cíleně učit. Ani to není potřeba. Jejich mozek funguje jinak než ten váš. Nasává všechno kolem sebe a přijímá informace přirozeně. Dril tedy není na místě.
Když je zájem
Přesvědčení, že děti by si měly hrát s autíčky a panenkami a učení nechat na dobu ve škole, je zcestné. Pokud má dítě o nějakou oblast zájem, nemá smysl mu bránit. Jen byste zmařili jeho snahy samovzdělávání, objevování, potlačili byste touhu po vědění. To může mít negativní dopady na vstřebávání informací v následujících letech a způsobit značné potíže s prospěchem.
Co na tom, že dítě nepochopí úplně všechno, že se nenaučí perfektně psát ani číst. Cení se ta snaha. To, že samo od sebe chce něčemu přijít na kloub a rozšířit si obzory. To je u čtyřletého dítěte (nebo věkově podobně) fascinující. Děti by se měly samy rozhodnout, kdy se čemu chtějí věnovat. Mají chuť, zájem. Baví je to, touží tomu přijít na kloub. A mají tu neskutečnou možnost volby a svobody, že když je to bavit nebude, nikdo je nemůže nutit zůstat a prolomit to. Už právě proto postrádá smysl nutit děti - pokud už je u počtů uvidíte - pokračovat a za každou cenu je něco učit neustálým opakováním nebo vysvětlováním. Je to jejich vůle.
Když není zájem
Díváte se všude kolem sebe. Jedno dítě začíná psát, druhé obstojně čte, další sčítá i odčítá do dvaceti. To je tedy výkon. A u vás nic. A tak se zkusíte angažovat a naservírujete svému tříletému nebo čtyřletému dítěti drobné úkoly. A tečou vám nervy, když z toho nic kloudného nevzejde. Stačí se zamyslet. Začaly všechny děti chodit ve stejný den? Plazily se a přetáčely jako na povel? Ne. Umí snad dcerka od sousedů postavit středověký hrad z Lega a syn od vedle jezdit na kole? Ne. Přestaňte tedy srovnávat a užívejte si jedinečnost vlastního dítěte. Důležité je, aby prošlo zápisem, o zbytek se postarají učitelky.
Hloupé předsudky
Věří se, že děti, které nastupují do školy se značnými znalostmi počtů, čtení nebo psaní, se pak nudí, protože mají velký náskok a první měsíce probírají to, co už dávno umí. Musí tedy čekat na děti, které takové vědomosti nezískaly. A pak je pro ně těžší naskočit do rozjetého vlaku a chytit tempo výuky. Je to nesmysl.
Necháte děti řádit v kalužích, dívat se na pohádky, vybrat si z ledničky dobroty .. , ale volba informací, znalostí a dovedností by měla podlehnout regulaci? Takhle to nefunguje. Dítě se ve škole nudit nebude. Možná bude mít drobný náskok, to ale neznamená, že si ze školy neodnese žádné jiné poznatky, vjemy nebo zkušenosti. Předstih v jedné oblasti neukazuje na vyšší inteligenci, dobrý prospěch ani nudu. Neznamená to nic. Snad jen chvilkový zájem v příliš nízkém věku. Většinou se vše do pár měsíců od nástupu do školky “srovná” a dítě se naladí na tempo a styl zbytku třídy. Pak - když už je malý školák zvyklý na režim - ho můžete v případě, že jeho záliba v číslech nebo písmenech trvá, podpořit a rozšířit jeho schopnosti. Dřív ale ne. Přineslo by to víc škody než užitku.
