V klidu?
Každé dítě je jiné a k pohybu má odlišný postoj. Nedá se to paušalizovat. Nesouvisí to s věkem ani hmotností, s pohlavím. Hodně vztah k fyzické aktivitě ovlivňuje životní styl rodičů, ale nejde o velký zásah. Problém je v tom, že mnozí rodiče vymýšlí pro děti program a snaží se sebrat jim energii, aby v noci ulehly do postele a spaly až do rána. Plán je ale jedna věc a realita ta druhá. A ty dvě roviny si v tomto případě hodně rozporují. Přetažený organismus totiž značí neklidnou noc, pnutí ve svalech a následnou nechuť pouštět se do pohybu.
Dospělý člověk si moc dobře uvědomuje, jak se přetažení projevuje. A umí si od něj ulevit nebo mu předejít. Je tedy záhadou, proč to lidí “způsobují dětem” jen z důvodu, aby měli pár hodin klid. Rošťáci neumí říct dost, nevnímají stupňující se napětí ani bolest. Jedou na krev a pak je to pro ně o to horší.
Únava není výmysl
Největší problém ale možná není v naprosto špatném rozložení energie, ale v permanentním napětí a zátěži neúměrné věku, vývoji a konstituci. Úraz nepřichází hned, ale potíže se nabalují a pak plynule přechází jedna na druhé. To může být pro děti značně limitující a omezovat je v motorickém progresu, brání tak začlenění v kolektivu a hrám.
Nemusí dojít k závažným zraněním, ale únavová zlomenina je skrytá a nesmírně bolestivá. Těžko odhalitelná a ještě hůře léčitelná. Obejde se většinou bez fixace, ale délka léčby je přímo úměrná stavu, ve kterém byla komplikace diagnostikována. Pokud si tedy dítě už tři měsíce pravidelně stěžuje na bolesti v holeních, nepodceňujte to. Pravidelně cítí při sebemenší fyzické aktivitě, kdy se probudí svaly a šlachy, tlak a doba, po které přichází první projevy přetížení, se nebezpečně zkracuje.
Na počátku stačí ledování a klidový režim, v pokročilém stupni se ale bez rehabilitací neobejdete. Postup doporučí lékař. Záleží na tom, jak se zlomenina projevuje. Jde jen o pnutí a lehký otok, který po chvíli odezní? Nebo vystřeluje palčivá bolest do prstů a omezuje vás v pohybu? Cítíte pnutí v chodidlech a prokřupává kotník? Pak má dítě k únavové zlomenině nebezpečně blízko. Bohužel se o tomto zranění běžně nemluví a dokud dítěti nenasadí sádru a pár týdnů klidu, nikdo se nad občasným stěžováním si na nepohodlí nepozastavuje. Do tří let jde o téměř neřešitelný problém, děti totiž bolest neumí lokalizovat a pokud ano, jen těžko zformulují, co se jim děje.
Pak už je situace naštěstí o něco snazší.
Tři překážky
Běžně se únavová zlomenina pojí s dlouhodobým přetížením a neúměrnou fyzickou aktivitou. U dětí jde především o tři nejčastější příčiny.
Příliš pohybu
Ráno pěšky tři bloky do jeslí, odpoledne menší túra do lesa a po svých do pohybového kroužku, k večeru ještě procházka do supermarketu pro jídlo na druhý den a kolečko se psem. To je přece na bezmála tříleté dítěte ohromná nálož. A není možné, aby to zvládalo bez následků. Ze začátku bude plačtivé a odmítavé, jindy půjde radši spát. Bez úlev se ale únavové zlomenině nevyhnete. Ve třech letech by děti neměly překročit denní limit pěti kilometrů. To je absolutní strop, který není radno pokoušet.
Neúměrný pohyb
Nejde jen o množství pohybu, ale i jeho typ. Tříleté dítě zkrátka není nastavené na zvedání těžkých předmětů, stojky nebo delší běh. Mnozí rodiče se snaží skrz svoje děti posouvat hranice toho, co je vůbec možné (šokovat a překvapovat), ale není to ten nejlepší nápad. Zdravý vývoj dětí je tak v ohrožení. A nerespektuje-li se věk, um a progres, je zaděláno na problém. Včetně únavových zlomenin.
Nenáviděné trampolíny
Děti je milují, dospělí stejně tak. Malí rošťáci se tam totiž skvěle zabaví a unaví. A právě v tom je ten problém. Děti využívají jen pružnost materiálu a neumí se při skoku zatnout tak, aby byl pro ně pohyb v trampolíně bezpečný. Trpí svaly, orgány, klouby. Celé tělo je pod ohromným tlakem a při pravidelném hopsání je únavová zlomenina holení, které patří k jedněm z nejbolestivějších a nejhůře léčitelných, téměř jistá.
