A kdy zaděláte na druhý?
Klasická otázka, která dokáže vykolejit každého rodiče. Aby ne. Je to přece tak osobní dotaz. Zamrzí od kamarádky, od babky ve večerce, od rodičů, od gynekoložky. Tahle “rána” může přiletět odkudkoliv. Jen si představte, že s dítětem zrovna zažíváte těžké chvíle - bolí ho zoubky nebo má období, kdy vás odmítá - a někdo se vás ptá, jestli do toho půjdete podruhé. Ne, v ten moment určitě ne, protože melete z posledního a vzpomínáte na dobu, kdy jste si žili jen ve dvou, měli spoustu času a mohli se celé dopoledne prospat. Teď ale proti vám stojí člověk, potutelně se usmívá a podvědomě přikyvuje, protože druhé dítě chce přece každý. A tak hodíte do placu nejapný vtípek, aby se neřeklo. Je vám to podobné? V pořádku, prochází si tím všichni. O dost horší situace je, když se potýkáte se zdravotními problémy, početí se nedaří, ničí vás stres, máte rozhozené hormony nebo jste po akutním císaři a porod neproběhl hladce. Tam už se srandičky vymýšlejí mnohem hůř. Ale chcete jít s něčím takovým mezi lidi a říct jim pravdu? Ne. Ale oni se pořád ptají. A co teprve, když vám u druhého dítěte brání nedostatečné zázemí, finanční situace nebo podlomená psychika. Tady už se dostáváme do velmi citlivé roviny, do které nikomu nic není.
Uvědomte si, že chyba není na vaší straně. Rozhodli jste se nebo to osud učinil za vás a vy se s tím musíte vyrovnat, ale ti druzí - necitliví a zvědaví - představují skutečný problém. Neumí si v hlavě porovnat, jak moc zasahují do vaší zóny a jak moc mohou ublížit. Jednají jen ve svůj vlastní prospěch. Možná že než vtípek by zasloužili rázné klepnutí přes prsty.
A kdy do toho praštíte?
Téměř dvě třetiny párů se rozvádí. Není se čemu divit, že se mladí lidé takovým svazkům brání a do svatby se nehrnou. Dětí, které se narodí nesezdanému páru, je čím dál víc. A proč ne? Když to mezi partnery funguje, jsou zodpovědní a spolehliví, svatba by přece nic nezměnila. Přesto otázky, kdy se obléknete do bílého, chodí ze všech stran. Je to stejné jako s druhým dítětem, ti lidé zasahují do vašeho soukromí a vůbec netuší, co mohou nenápadnou otázkou způsobit.
Možná se brát nechcete, protože za sebou máte nehezký rozvod. Možná se bojíte závazků. Možná máte dluhy a nechcete do toho vtáhnout i protějšek. Možná byste tak přišli o dávky nebo alimenty. Možná si chcete na svatbu užít, a tak ještě stále šetříte. Možná už jste se dávno vzali, ale nikomu to neřekli (a teď máte kvůli takovým zvědavcům vlastně lhát??). Možná hubnete do šatů. Je tolik možností, co vám brání v odpovědi. Nemusíte se lidem zpovídat a obhajovat svůj vlastní život. Ale jejich úsilí vypáčit z vás odpověď zřejmě nikdy neskončí.
A ty vůbec nekojíš?
Tlak na to, aby ženy kojily, je poměrně silný. Přesto přibývá těch, které to odmítají nebo jim to zkrátka nejde. Ty, které se tak rozhodly dobrovolně, nemusí vysvětlovat proč. A ty, kterým se kojit nedaří, nemusí obhajovat svoje nedostatky. Vždyť může jít o stres, o nedostatek mléka, o zdravotní potíže. Říká se, že kojení jen nejintimnější okamžik mezi matkou a miminkem. A v tomto kontextu se najdou lidé, kteří se pitvají v tom, proč má vaše dítě umělou stravu. Je to ohromný kontrast a absolutní neúcta k miminku i mamince. Žena nemá povinnost sdělovat někomu důvody svého jednání a stydět se za to, že se rozhodla (sama nebo souhrou nepříjemných faktorů) jinak. Je to velmi osobní a především necitlivý zásah do soukromí.
Kéž by dotazující napadla následující situace: žena se horko těžko snaží kojit, ale množství mléka nedostačuje, a tak musí miminko dokrmovat. Používá všemožné pomůcky a snaží se laktaci podpořit. Pak ale přijde člověk, který se začne vyptávat a problém je na světě. Mamince začnou pracovat hormony a sevře ji stres. Dítě z ní cítí nepohodu, bradavku odmítne, žena se rozklepe, mléko se zastaví, prsa rozbolí. Dostaví se beznaděj, deprese, úzkosti. A ani kapka. I tohle může jeden nevybíravý dotaz způsobit.
