Děti v bublině
O tom, že byste děti neměli úzkostlivě chránit před negativními emocemi, toho bylo napsáno už dost. I malí človíčci potřebují rozšířit spektrum pocitů a zažít si štěstí, radost, zmatek, ztrátu i neúspěch. To k životu patří a děti to pro fungování v dalších letech zoceluje. Samozřejmě to ale neznamená, abyste je vystavovali pravidelnému stresu a extrémním a vypjatým situacím jen proto, že chcete mít doma silného bijce. Všeho s mírou. I hovory o pocitech a emocích musí být přizpůsobené jejich věku a schopnosti sociálního vnímání.
Pravda nebo lež?
U rozvodu je situace pro mnoho rodičů palčivější. Děti jsou na otce i matku hodně fixované. Od začátku se stavělo na tom, že se mají všichni rádi. Rodina je přece jistota, která trvá navždy. Spousta lidí vnímá oznámení rozvodu dětem jako ohromnou zradu a zranění jejich křehké duše. Existují případy, kdy rodiče odluku tají a konstruují různé báchorky, jak je tatínek na služební cestě a maminka na dovolené s tetou. Je to nedůstojné a vůči dětem maximálně neférové chování. Záleží i na tom, v jakém duchu se partneři rozcházejí. Je to paradox. Na jedné straně lidé nechtějí za žádnou cenu zranit dětské city, na druhou stranu skrýváním pravdy dělají jako by žádné problémy v rodině nebyly. Děti ale poznají, že jim někdo lže a neříká jim celou pravdu. Skrývané a potlačované emoce jsou pro ně mnohem toxičtější než pár slov o tom, že láska mezi jejich rodiči vyprchala, ale některá pouta zůstanou.
Jedeme dál
Samotným rozvodem to nekončí. Pokud se rodiče domluví na střídavé péči, musí probrat i způsob komunikace a výchovy v době, kdy děti tráví čas u jednoho a druhého zvlášť. Nesmí jít proti sobě, mařit snahy, pomlouvat nebo si dítě kupovat a dávat najevo ekonomickou převahu. Není výjimkou, že i partneři po rozvodu spolu jezdí na dovolenou. Všechno se odehrává v přátelské rovině, nejde o velké návraty. Ale pro děti je nesmírně důležité, když vidí respekt a pochopení. Odejít lze i důstojně a se zdviženou hlavou. Rozvod bolí. A bude bolet ještě víc, když si krach vztahu vyléčíte na dětech a ty vám budou po zbytek života nastavovat zrcadlo.
Dítě pochopí, že se jeho rodiče rozvádějí. Potřebuje ale cítit podporu, aby neztratilo důvěru v mezilidské vztahy. Preference jednoho z rodičů a démonizace toho druhého vede k narušení vnímání společenských vazeb. To v budoucnu ovlivní i jeho osobní život, kdy nebude schopné udržet si vztah a bude se bránit závazkům.
Za každou cenu
Někteří lidé volí cestu zcela opačnou. Nechtějí se rozvádět a žijí si svůj vlastní život. Dítěti je ale úplně jedno, jestli jsou jeho rodiče manželé nebo ne, jestli něco stvrdili před oltářem, jestli na to mají papír s razítkem. Situace, kdy má dva rodiče a jednu tetičku a dalšího strýčka, všichni se u něj poctivě střídají, nevěstí nic dobrého. Možná je lepší špetka smutku z odloučení než celoživotní zmatek a rozbíjení standardního modelu rodiny. Není třeba zacházet do extrémů. Když se rozvod obejde bez osočování, vyčítání a urážek, dá se jím proplout bez větší újmy.
Zářným příkladem je rozchod Báry Polákové a Pavla Lišky. Mají spolu dvě dcery a už tři roky spolu nežijí. Neměli potřebu novinku medializovat a kladli maximální důraz na to, aby jejich děti netrpěly. Střídavá péče probíhá na české poměry velice nestandardním způsobem. Děti totiž zůstaly na tom samém místě, na které jsou zvyklé od narození, nikam se nestěhují. Je to totiž rodič, kdo má pravidelnou stráž a stěhuje se.
