Těžké začátky
Čerstvá maminka - nehledě na to, jestli je to prvorodička - si musí sama nastavit pravidla a naladit se s dítětem na stejnou notu. Někdy to jde přirozeně a téměř od prvního dne je souznění mezi nimi téměř hmatatelné, v jiných případech trvá proces několik týdnů nebo měsíců. Záleží na povaze dítěte i matky, na komplikacích, na vzpomínkách na porod, na vztahu s partnerem, schopnostech poprat se s ohňostrojem hormonů a směskou vyčerpání a únavy. Faktorů, které ženu ovlivňují, je mnoho. Čím déle ale harmonizace trvá, tím nutkavější potřebu radit ženino okolí má. Možná nezažívá příjemné období a má pocit, že se všechno hroutí, ale vždy je natolik příčetná, aby si dokázala říct o radu. První na řadě by měl být partner, se kterým je záhodno probírat vše, co jí leží na srdci a tíží její duši. Muži ale nemají takový rozhled a mnohé příliš intimní nebo niterní problémy delegují na jiné ženy - ideálně partnerčinu matku, sestry nebo blízké kamarádky a dětskou lékařku. Jeho vlastní matka by jistě navrhla nějaké řešení, ale vztah snacha - tchyně bývá většinou založený jen na slušnosti bez potřeby přílišné osobní blízkosti.
Úděl tchyně
Na jedné straně stojí tchyně často mimo všechno dění a veškerá komunikace probíhá přes partnera. Na té druhé je to ale žena s mnoha zkušenostmi ohledně výchovy dětí. Bohužel její rady nepadají na úrodnou půdu. Do jisté míry za to mohou společenské předsudky, které tchyním připisují nevraživost, jízlivost a parazitování. Pokud ale partnerova matka vyvíjí úsilí být dítěti blíž, nemělo by se jí bránit. Vždy je ale nutné vytyčit jasné hranice, co si smí dovolit a co už je za hranou. Vy jí na oplátku otevřete pomyslné dveře a nabídněte, aby se mohla více realizovat jako babička.
Dvě strany mince
Ženy dávají poměrně často najevo, že tchyně nepatří do nejbližšího jádra její rodiny. Samy si tak zadělávají na problémy a pokřivené vztahy. Je pochopitelné, že mají-li jí svěřit vlastní dítě, svírají je obavy. Mají v ní menší důvěru než v matku, která je vychovala, které mohou říct téměř cokoliv, bavit se s ní bez okolků a probírat i velmi osobní záležitosti. V tu chvíli by měl jako záruka fungovat partner. Pokud mu věříte a on věří své matce, není důvod se bát. Neuškodí ani upřímný rozhovor.
Komunikace s tchyní by měla probíhat ve vší slušnosti. Nesmíte zapomínat na to, že je to druhá babička vašeho dítěte. Řekněte svůj názor, ale nezraňujte, nepalte mosty. Může jít jen o stres z nové situace, nejistotu nebo ostych. Překračuje-li ale tchyně pravidelně únosnou mez, útočí, upozorňuje na neúspěchy, podezírá, zpochybňuje nebo srovnává, je třeba zakročit a vymezit prostor. Důležitá je opět podpora partnera. Právě ten dokáže svou matku zkrotit. Je ale třeba, aby stál na vaší straně. Jakmile tchyně uvidí, že se poměr sil změnil, dost možná přehodnotí svůj postoj a emoce se rychle zklidní. Jen se nenechte zmanipulovat předsudky a trapnými vtipy, tchyně si zaslouží stejné šance a možnosti jako všichni ostatní. Pokud o ně stojí a je schopná respektu a dodržování pravidel.
