Člověk versus lež
V první řadě je dobré si připomenout, že lhaní k lidské povaze zkrátka patří. Stačí si sáhnout do svědomí a udělat revizi situací a momentů, kdy jste neříkali pravdu. Důvody jsou různé - ochrana sebe samotného nebo druhých, vyhnutí se trestu nebo trapasu a ponížení, chabá omluva, milosrdenství. Lež je způsob, jak si obhájit svoje činy a nést za to jen minimální zodpovědnost. Děje se to dnes a denně. Co ale způsobuje to, že u dětí vám to tak moc vadí? Možná chtějí rodiče své děti vidět jen v tom nejlepším světle. Jsou si vědomí svých prohřešků a u potomků uplatňují nulovou toleranci. Je to ale správně?
Není lhaní jako lhaní
Kolem dvou let, kdy děti začínají skládat první věty, poprvé si uvědomují sílu slov. A velice rychle jim dojde, že mohou lhát. Chápou, co tím způsobí, ví, že se vyhnou políčku a hubování. A tak lžou, vymýšlí si, skálopevně tvrdí, že jejich pravda je ta pravá. V tomto období nejsou lži toxické ani nebezpečné, ale pokud by dítě překračovalo únosnou mez, je třeba mu vytyčit hranice a ukázat, že by lhaním mohlo také ublížit.
Některé výmysly jsou úsměvné. To když se snaží svalit rozbitou vázu na kočku, spořádané datle na tátu nebo prázdné bříško na učitelku v jesličkách. Je to neškodné a do jisté míry takové konstrukce pomáhají v rozvoji dětské fantazie. Nic proti ničemu.
Problém nastává ve chvíli, kdy dítě lže neustále, je to chronický mluvka, který se za fabulace skrývá a má v nich postavený celý svůj svět. Věří jim a nezdráhá se jich držet zuby nehty i přes výhružky a ultimáta rodičů. Nehledě na to, že starší děti umí být přesvědčivější, rafinovanější a cílevědomější. Boj s nimi je mnohem horší a bolestivější. Naštěstí by každý rodič měl poznat, kdy už nejde o neškodnou hru se slovy a jemné rošťáctví, ale skutečný problém, který by mohl negativně ovlivnit povahu dítěte a značně parazitovat na jeho pověsti. Odlišit realitu od fantazie by mělo dítě nejpozději před nástupem do školy.
Nevyhnutelný trest?
Ano, lhaní je trestuhodné. Nehodí se, ubližuje, zraňuje, podrývá důvěru, je nezodpovědné. Ale trest není vždy tím nejvhodnějším řešením. Jakmile dítě pokáráte za vše, co udělá, je něco špatně. Stejně jako vy nechcete změnit svůj přístup a vzorce chování na různé podněty - v tomto případě lhaní, ani dítě nemá potřebu zapracovat na svém způsobu jednání a fungování v rámci kolektivu a rodiny. Je to otázka dobře známého zrcadlení. Některé děti se navíc mohou pod pohrůžkou trestu ještě více zaseknout a upadnout do mnohem promyšlenějších lží. Ve světě bludů se cítí bezpečně, protože si mohou pravdu a život uzpůsobit tak, aby předešly trestu a mohly být maximálně spokojené. Na druhou stranu jsou situace, které trest vyžadují. Ale všeho s mírou.
Jak na to?
Osvojte si třístupňovou mantru, která vám při lži připomene, jak se zachovat, aby neutrpěl vztah mezi dítětem a rodičem, ale zároveň vy jste vyšli jako autorita.
Bez ponižování
Přijdete-li na lež mezi lidmi, nekonfrontujte dítě. Byl by to ten nejhlubší možný zásah do jeho duše. Stejně tak nepoužívejte fráze a obvinění, která by ho ponížila a ztrapnila. Stalo se, děje se to každému - ať vědomě nebo nevědomky. Není třeba z toho nárazově dělat drama. Dítě si takového přístupu všimne a dozajista ho časem ocení.
Příliš mnoho slov
Je-li si dítě vědomé své lži, není třeba o tom mluvit celé hodiny a připomínat tu nepříjemnost ještě celý následující týden. Stačí jednou důrazně vysvětlit, že se vám takové chování nelíbí a příště už se k situaci postavíte s větší vervou. Pokud dítě zahltíte slovy, vyprávěním, souvislostmi, vlastními příběhy a zkušenostmi, pravděpodobně se ve změti toho všeho ztratí a vaši původní myšlenku vypustí.
Skutečnost
Než dítě potrestáte - slovně, fyzicky, odmítáním apod. - je třeba si zjistit, kde je pravda. Pokud byste dítěte osočili a až následně zjistili, že nelhalo, způsobili byste šrám, který by se hojil týdny nebo měsíce. Rozvaha při jednání je tedy naprosto klíčová. Nejen pro dítě, ale i pro rodiče, aby měli dostatek času na to zjistit, kdo vlastně lhal (jestli vaše dítě nebo protistrana).
