Samostatnost jako bod navíc?
Sebemenší pokrok dítěte je důvod k oslavě. Umí se ve dvou letech samo obléknout? Přešlo bez pomoci a přidržování celou místnost z rohu do rohu? Obratně zachází s vidličkou a po jídle si samo utře pusu? Obuje si boty? Prohlíží si knížku, aniž by z ní po pár minutách byl trhací kalendář? Vezme hadr a důsledně vytře vanu? Ano, to všechno je hodno potlesku, ale pozor na to, kam až necháte snahu a vlastní vůli dítě dostat mezi ty nejlepší zajít.
Představte si některou z modelových situací:
Postavíte dítě ke kuchyňské lince a dáte mu plastový nůž vhodný pro děti a banán nebo okurku, aby začalo opatrně krájet. Stojíte za ním a vedete každý pohyb, aby pochopilo, co má dělat. Pár pokusů a dítě se začne samo snažit. Perfektní. Máte radost, protože si velice rychle uvědomilo postup a chce být samostatné. Odstoupíte a nestačíte se divit. Jde mu to. Jedno kolečko za druhým. A pak se najednou otočíte, a mísa s omáčkou letí na zem a dítě se natahuje po noži pro dospělé. Ostří se zableskne a úraz je na světě. Nemůžete čekat, že dáte dítěti do ruky plastové nářadí, vnuknete mu myšlenku, že je šikovné .. a ono bude roky stát na místě. Bude se chtít zlepšovat a v maximální míře se vám vyrovnat. Možná vám tedy nakrájí zeleninu na kousky a přiloží ruku k dílu, v žádném případě to ale neznamená, že ho můžete nechat bez dozoru. Objevit se může i vzdor, protože mu nebudete chtít dopřát progres a od plastu povýšit na ušlechtilejší a nebezpečnější materiály.
Ukážete dítěti, jak se čistí zuby. Jak se nanáší pasty, jak se drží kartáček, jak je třeba otevřít pusu a štětinkami zajet na všechny strany a z každého zubu setřít krouživými pohyby nečistoty. Nejdřív čistíte zuby bez asistence dítěte, pak přidáte podrobný komentář, pak vedete ruku malého šikuly a ve finále ho necháte, aby to zkusil sám. Stačí pár dnů a nabydete dojmu, že už mu to jde. A tak ho postavíte na stupínek k umyvadlu a vrátíte se po pár minutách s vědomím, že jsou zuby čisté a bílé jako malé perličky. Pravda? Ano i ne. Vy jste dítěte dali nezměrnou důvěru a dítě vám - díky vysokému sebevědomí - bude tvrdit, že všechno proběhlo na jedničku. Skutečnost ale bývá jiná. Ani šestileté dítě, které už chodí do školy, si nedokáže samo vyčistit zuby správně a důkladně. Na jedné straně tedy stojí touha po samostatnosti - ať ze strany dítěte nebo rodiče, na druhé fakt, že v některých oblastech není absence matky a otce žádoucí. A pak jdete na preventivní prohlídku a kazy nestačíte počítat na prstech jedné ruky, přidá se zubní plak, kámen, zápach, infekce a narušená sklovina. Jak je to možné? Vždyť si zuby dítě čistí každý den dvakrát ..
Oblékání bývá jednou z prvních dovedností, kterou si dítě osvojí. A rodiče mu rozhodně nebrání. Kramaří ve skříni a hledá to, co se mu zamlouvá. Spodky s tanky, pončo s jednorožcem, čepice s pruhy a ponožky pohádkovou postavičkou. Jenže i tady potřebují děti pomoc rodičů. Nejde totiž jen o bláznivé kombinace barev, ale správný postup. Začněte od toho nejjednoduššího - třiďte barvy. Na jednu hromádku dejte modré kousky, na další růžové, bílé. Rozdělte prádlo na čisté a špinavé, složené, čerstvě vyprané, usušené, vyžehlené. Pak se zaměřte na materiály, jako je vlna, prošev, bavlna, len. Naučte se zapínat zipy, knoflíky a patentky. Osahejte si “sucháče”. Až pak - když dítě projde veškerou teorií - přikročte k samotnému oblékání. Ukažte rukávy a lemy, natahování gumy a postupy. Pokud přípravu podceníte, budete se dohadovat se čtyřletou holčičkou, že nosit chlupatý svetr uprostřed léta je v pořádku a fialové legíny se skvěle doplňují s oranžovou bundou, budete jí marně vysvětlovat, že dva švy na punčocháčích patří dozadu a bojovat při navlékání prstových rukavic. Dítě vás uargumentuje a vy budete sedět u skříně jako “zpráskaný pes”.
Pozor rychlý progres
Pokud se dítě učí a baví ho to, nic proti ničemu. Nesmíte ho ale do aktivit nutit. Pak nebude vývoj plynulý, ale malý rošťák bude chtít neustále překračovat hranice a vynucovat si svou. A i když máte doma šikulu, nezapomínejte na dohled. Možná jsou o krok před svými vrstevníky, na domácí půdě jsou to ale pořád jen malí nezbedové, kteří potřebují vést a učit.
