Srovnání je cesta do pekel

Dokonalost sama 

Každá maminka svoje dítě nebetyčně miluje a má ho za to nejkrásnější, nejšikovnější a nejdokonalejší široko daleko. Je to přirozené a bylo by směšné hledat na tom něco špatného. Bezpodmínečná láska taková prostě je. V neposlední řadě to pomáhá budovat neposkvrněný vztah mezi matkou a dítětem. Na stejné vlně je většinou i otec, babička, dědeček a spousta dalších. 

Budeš nejlepší, tečka! 

Problém nastává ve chvíli, kdy se maminka rozhlédne po okolí. Okamžitě začne svoje dítě porovnávat a snažit se ho na všech frontách protlačit dopředu, aby právě ono bylo to nejlepší ze všech. A ve všem! Ženy se nechají poměrně snadno strhnout a zmanipulovat. Vztah s dítětem je pro ně velice křehký a téměř posvátný, přílišným srovnáváním mu ale škodí a zasazují jednu ránu za druhou. V jednu chvíli mluví žena o individualitě jednotlivce a dělá si legraci z toho, že v roce a půl její dcera nezavadí o nočník ani pohledem. Na straně druhé jí hystericky vysvětluje, že Elenka už to zvládá jen v kalhotkách i dva bloky do večerky. Takové matce vůbec nedochází, jak zraňující jsou její slova pro malého špunta, který se dokáže tak tak soustředit sám na sebe. V kolektivu se sice umí prosadit a vcelku rychle se začlení, samo o sobě dítě potřebuje čas a trpělivost. Té se mu ale kvůli srovnání zoufale nedostává. 

Pomozte prvorozenému dítěti zvyknout si na mladšího sourozence

Na stejné lodi 

Neexistuje maminka, která by i přes úpornou snahu nesrovnávat, nepodrobila svoje dítě analýze, jestli je stejně úžasné jako všichni ostatní. Do určité míry může konkurence hnát člověka dopředu a pomáhat mu překonávat nastavené limity. Dítě ale nemá na výběr a život za něj delegují rodiče. Při setkání se jen málokdy svěří se všemi peripetiemi, ale hned zkraje se pustí do výčtu toho, čím dítě předčí svoje vrstevníky. Skvěle mluví, dělá kotrmelce, sám se nají, nedělá scény, rezignoval na plenky a .. A pak to přijde - Adámek spí celou noc. Pro maminku, která má v rukávu nekonečný arzenál dovedností, je to rána pod pás. Prohodí několik zdvořilostních frází a do pár minut je po hovoru. Cestou domů žena neprohodí ani slovo a s pevně sevřenými rty peláší k bytu. Hlavou se jí honí myšlenky, co dělá špatně, když je pořád někoho lepší. Ten den se její drobek lásky nedočká. 

V utajení 

Dělají to všichni. Ale nikdo se k tomu nepřizná. Je to absolutní tabu. Všude se sice píše, aby rodiče nesrovnávali, ale od teorie k praxi je v tomto případě opravdu hodně daleko. Nepomáhají ani pravidelné návštěvy pediatra. Lékař chrlí jednu otázku za druhou a zjišťuje, co dítě v jistém věku už umí. A ty svěšené koutky, když se dozví, že má ve dvou letech na noc šidítko nebo neumí pít samo z hrníčku, jsou jako kudla do zad. A čím víc si budou brát rodiče takové náznaky k srdci, tím víc budou inklinovat ke srovnávání. 

Pryč z bludného kruhu 

Zamyslete se nad tím, jak se cítí vaše dítě. Nevnímá to? Omyl. Nelíbí se mu vaše strnulá tvář ani marné snahy a vztekání nad malými neúspěchy. Tlak je všude kolem něj. Foťte, natáčejte, mluvte o svých vzpomínkách, plánujte. Soustřeďte se jenom na to, co vás spojuje. K čemu vám je dobré, že Ludvík od sousedů vyleze na strom a Sára z vedlejší vesnice vyslovuje ukázkové “eR”? Nemusíte být rodiče jako z katalogu, buďte opravdoví. Vaše dítě to ocení. 

Určitě nechcete, aby vám někdo předhazoval, že už mají splacenou hypotéku a místo do Chorvatska jedou na Kapverdy. Buďte pyšní na svůj život a na svoji rodinu. Bez podmínek.