Vyvolený
První kroky po propuštění z porodnice vedou právě k pediatrovi. Maminky mohou jít automaticky tam, kam podle adresy trvalého pobytu spadají, nebo si zvolit podle referencí, má-li volné kapacity a přijímá nové pacienty. První návštěva je vskutku důkladná a pro maminku - prvorodičku - značně stresující. S miminkem ještě není stoprocentně sehraná a není si jistá v kramflecích co se týká správné manipulace s dítětem a jeho reakcí. Ocitá se mezi strachem o svůj uzlíček lásky a nepříjemnými a někdy až příliš osobními dotazy pediatra. Od porodu je to další prudce nekomfortní situace, ve které je žena silně neobratná.
Nepříjemné pnutí
Otázky jsou zcela běžné, ale maminky se necítí ve své kůži. Hranice mezi příjemnou zónou a zasahováním do osobních záležitostí je velice tenká. Dotazy ohledně kojení, spánku, porodu, přebalování, očkování, používané kosmetiky a plen, to všechno lékaře zajímá. Maminky si ale nejsou jisté svou novou rolí a svírá je pocit studu, že jsou na hony vzdálené vysněné dokonalosti. Cítí se pod drobnohledem. Pediatr bedlivě sleduje každý pohyb a maminky vnímají tlak, bojí se pochybení a korekcí.
Mohlo by se zdát, že s každou další návštěvou se napětí uvolní. Omyl. Přijdou na řadu otázky nadstandardního očkování, aplikace náušnic, zařazení příkrmů, růstového nebo váhového neprospívání, ignorace nočníku, vyrážek a dermatitid. Každou prohlídku se vynoří něco, co maminku znejistí. Od pediatra nemůžete odejít jako dokonalý a bezchybný rodič. Vždycky se najde skvrnka, která vás vrátí zpátky na zem.
Každý sám za sebe
Názor a postoj pediatra je pro matky klíčový. Ovlivňuje jejich výchovu i vztah s dítětem. Dbejte proto na to, aby vám dětský lékař neseděl jen po profesní stránce, ale i lidsky. Neměly byste se bát na něco se ho zeptat, poprosit o radu nebo pomoc, vznést výtku k jeho chování. To všechno je v pořádku. Jde o děti a diskuze je nutná. Pokud máte pocit, že by se vám jinde dostalo lepší péče, vyhledejte jiného lékaře. Máte na to pochopitelně právo. Z velké části jde o propojení mezi pediatrem a rodičem, dítě je první roky života jen “nepodstatnný” článek, veškerá agenda se táhne za matkou (nebo otcem). Představte si situaci, kdy jste z každé návštěvy ve stresu, očekáváte soudy, jízlivé poznámky, nekonečné poučky, nepochopení. Přirozená důvěra ve zdravotníky vás i přes nevoli donutí dívat se na svého potomka kritickýma očima. Zapochybujete nad umělou stravou a zkusíte znovu kojit, i když vás to psychicky i fyzicky vyčerpává. Nejste zastáncem očkování, ale na popud lékaře přiobjednáte nadstandardní balíček. Budete dítě uprostřed noci budit na extra porci mléka. Je totiž u spodní hranice růstové tabulky. Co na tom, že se narodilo jako dvoukilové a rodiče tak tak přesáhli 160 centimetrů.
Nesmíte upozadnit svůj názor, dojem ani vnitřní hlas, který je v mateřství klíčový. Právě ten vám napovídá, co je správně. Kudy vede vaše cesta. Pediatr podává rady, neřídí váš život.
