Velký krok
Jeden svazek se rozpadne, další vznikne, tak to v životě chodí a není možné proti tomu nic namítat. Bylo by ale bláhové myslet si, že jde jen o nového partnera. Ten s sebou totiž do vašeho života přináší mnohem víc - svoje děti a možná si pořídíte jedno nebo i více společných, poznáte jeho bývalé partnery, rodiče, sourozence nebo domácí mazlíčky, kolegy z práce a přátele. Pro dospělého člověka není interakce s cizími lidmi obtěžující a emočně náročná, ale u malých dětí je situace odlišná. Primárně jsou fixované jen na své rodiče a nejbližší, které důvěrně znají. A přijetí dalších lidí do okruhu rodiny je pro ně velký krok vyžadující ohromné množství odvahy. Bohužel někdy schází. Situace je vážnější o to víc, že se o tom často bojí mluvit, aby se vyhnuly posměchu, nebo jim vůbec nedáváte prostor, kdy by mohly říct svůj názor. Předpokládáte totiž, že pokud mají vedle sebe vás, jsou v pohodě. Už jen to, že téměř geometrickou řadou přibývají lidé, se kterými se o vás bude muset dělit, je děsí.
Vlastní tempo
Základním kamenem patchworkových rodin je rozmanitost. Na tu je ale třeba se připravit. Neexistuje jednotné vymezení času, každý se s novou situací seznamuje jinak dlouho. Od všech zúčastněných je vyžadována nezměrná trpělivost. Bez ní se nepohnete z místa. To nejhorší, co můžete pro svoje dítě udělat, je podbízení a napomáhání. Zbytečně ho budete stresovat. Dostane se do situace, kdy si nebude jisté svými pocity a postoji, ale zároveň vás nebude chtít zklamat, bude se přemáhat, ale za cenu emočního diskomfortu a psychického nepohodlí. To všechno na něj negativně dopadá a ovlivňuje jeho fungování v běžném životě. Úporné snahy o to, abyste co nejdříve zase vypadali jako spokojená rodinka, pro dítě představují skutečně toxický přístup, který ho může ovlivnit i v dospělosti, bránit jeho mentálnímu dozrání a přiživovat zkreslený pohled na mezilidské vztahy. Pokud potřebuje dítě ujištění, měli byste mu ho dopřát. Pokud si žádá půl roku nebo rok, nebraňte mu. Nenoste ho na sametovém polštářku a neumetetejte cestičku, ale zároveň netlačte na pilu a snažte se mu ukázat, že je všechno fajn a záleží jenom na něm, kdy se k vám přidá. Svoje dítě znáte ze všech nejlépe, a tak dokážete už s předstihem odhadnout, jak se k nové situaci postaví.
Druhý břeh
Situace je o něco komplikovanější, pokud je dítě ve střídavé péči svých biologických rodičů. Je nesmírně důležité, aby se matka dohodla s otcem, že budou vzájemně respektovat své nové životy, protějšky a jejich rodiny. Jsou-li mezi bývalými partnery sváry, často na sebe hází špínu a hrají nečistou hru skrz dítě. Je to odporný způsob, jak ze sebe dostat negativní emoce. Zaměřte se na to, abyste se podporovali i přesto, že láska už dávno vyprchala a míří k někomu jinému. Pokud dítě ucítí lásku, mnohem snáz se začlení, socializuje a smíří s novým nastavením vztahů svých biologických rodičů. Stejné je to i s prarodiči, příbuznými nebo kamarády. Ti všichni by měli být vůči dětem ohleduplní a respektovat rozhodnutí jejich rodičů. Nic se totiž nedá paušalizovat a soudit podle svých vlastních osnov. To, co nevyhovuje jednomu, padne druhému. A tak bychom měli ke vztahům druhých přistupovat. S respektem. Jedině tak mohou vznikat partnerství na dobu neurčitou a plné lásky.
