Dvojí tvář vzpomínek
Mezi rodiči se často řeší, že by děti neměly vyrůstat ve vypjatém a rozhádaném prostředí bez lásky. Spory, stres nebo dokonce násilí malí členové vnímají velmi intenzivně a modely chování, reakce protistrany i následky se jim vrývají do paměti. Pochopitelně se to netýká jen negativních emocí, ale i radosti a štěstí. Všechny momenty, které dítě prožívá nadstandardně a hluboce, ho formují a ovlivňují. V dobrém i v tom špatném. Pokud je jejich svědkem nebo účastníkem v raném věku, s největší pravděpodobností, si o pár let později nevybaví detaily a často ani okolnosti. Citový zásah ale v paměti zůstane. Ze začátku tedy nejde primárně o vzpomínky, ale o zkušenosti, které si dítě umí promítnout do svého vědomí - v omezené míře - po zbytek života. Může za to část mozku zvaná amygdala. Právě ta umožňuje zapamatování si prožitků, pocitů a emocí, bohužel nedochází ke spojení se skutečností a ukotvení v časové posloupnosti.
Hipokampus oproti amygdale tu schopnost má a dokáže načerpané vzpomínky seřadit v čase, průběžně se k nim vracet a vyprávět o nich. Při lovu v paměti se jednotlivé střípky skládají k sobě a vytváří příběh.
V součtu všech informací o fungování mozku a paměti dětí by se dalo s nadsázkou říct, že dovolená u moře může v nějaké formě utkvět v hlavě, ale malí rošťáci jen těžko ocení stres a finanční náročnost takového zážitku. Radost a pohodu si můžete naordinovat i při výstupu na kopec za městem. Jde spíš o emoční podloží než hmotnou hodnotu. První uchopitelné vzpomínky, na kterých může dítě stavět se s jistotou tvoří až kolem třetího roku věku. Do té doby je vše jen otázkou emocí, těch dobrých i špatných. Právě tam by měl rodič udržovat rovnováhu a servírovat dítěti prožitky s rozmyslem tak, aby nežilo v prostředí plném stresu a agrese, ale zároveň mu nemazat med kolem pusy a nedržet ho mimo všechnu nespravedlnost světa.
Nenápadná podpora
Děti milují pozorování a zkoumání. Snažte se je zaujmout a nenápadně jim podsunout metody, jak nenechat paměť zlenivět. Od prvního dne mu tvořte fotoalbum - na porodním sále, v zavinovačce, na výletě, s babičkou a dědečkem, v obležení domácích mazlíčků, při plavání, na návštěvě u přátel, první úraz, nemoc, odchod do jesliček nebo školky, řádění v kaluži, v zoo, při sbírání kaštanů a vztekání. Ob den si fotografie prohlížejte a vyprávějte k nim krátké příběhy. Snadno tak stimulujete dětský mozek a zrychlujete jeho reakce a schopnost tvorby asociací.
Stejně dobře funguje i personalizované pexeso z fotografií, které dítě důvěrně zná, a nástěnky s pohledy z cest. Dítě nepotřebuje velká a okázalá gesta, má rádo svůj svět s několika nejmilejšími lidmi a drobnými rituály.
Infantilní amnézie
Název vypovídá o neschopnosti dítěte udržet si myšlenky z období kolem jednoho roku. Pravda je ale taková, že existují, jen s přibývajícím věkem rychle slábnou a ztrácí původní rysy a parametry. Stále častěji se objevují hypotézy, které potvrzují, že dítě si dokáže vybavit momenty z doby, kdy je dokáže jazykově zpracovat. Snadno si tak vzpomenou na rodiče, protože “máma a táta” začínají říkat už kolem osmnácti měsíců. Jen těžko by ale diskutovali o návštěvě pedagogického muzea. Zhruba do dvou let se to týká spíš jen pojmenování jednotlivých předmětů, o rok později může jít o jednoduché příběhy a zážitky, které jsou blízké jejich srdci.
