Čas v hlavní roli
Každá země přistupuje ke vztahu dětí a první elektroniky po svém. Někde je běžné, aby malí rošťáci dostali na dvou letech tablet, v České republice jsme mnohem zdrženlivější. Odrazuje nás, že dítě umí sotva promluvit, ale čile se orientuje ve světě her, umně prohlíží fotografie nebo zvládne jednoduché ovládání. Na první pohled to nepůsobí zrovna přirozeně.
Nejde o to, že by děti dokázaly nahradit lidský kontakt a mentální nebo motorický vývoj technologiemi. Mají naprosto brilantní paměť a svět na displeji je tak poutavý, barevný, bliká a odměňuje. To je pro ně něco neodolatelného a učení jde téměř samo. Nemusí balancovat a bát se o odřená kolena, nemusí se potit se správnou výslovností ani u zapínání knoflíků. Čas strávený u tabletu nebo jiných vychytávek je zkrátka komfortní a bezbolestný.
Tablet není pro děti špatný. Verze pro nejmenší jsou samozřejmě uzpůsobené tak, aby ovládání i hry a programy plně odpovídaly věku. Posunou je dál, vytvoří novou “dimenzi”, kde se mohou zlepšovat, rozšíří obzory, napomůžou motorickému vývoji, posílí soustředěnost, zabaví a dají rodičům chvilku na to, aby si zařídili něco neodkladného, jsou ideálními společníky na cesty. Na jednu stranu není důvod dětskou elektroniku kategoricky odmítat a dítě jí stranit. Na druhou mějte na paměti, že nic se nemá přehánět. Stejně jako nedáte batoleti sáček bonbonů naráz, i zábavu nad tabletem je třeba dávkovat s rozumem.
U her plyne čas jinak
Kolik času je tedy akorát? Záleží na dítěti, ale v rámci dne není dobré přesahovat hranici třiceti minut. A i to je vcelku limitní hodnota. Děti by nepochybně u tabletu vydržely mnohem déle. Jde o chytlavou zábavu, kterou jen těžko nahradí čtení o neposedných myškách, pomáhání v kuchyni, učení při párování ponožek nebo úmorná procházka kolem bloku bez zastávky na hřišti, ale disciplína je součást procesu a záměrné a časté překračování vymezeného času dětem uštědřuje nepříjemnou podpásovku. Na druhou stranu - pokud dítě nevyžaduje přítomnost rodiče a jeho pomoc - nechte své nejmenší u tabletu bez dozoru. Ty dětské jsou zcela neškodné a nehrozí, že by se dostaly do zóny, kam nemají mít přístup. Jsou totiž jen o hrách a učení.
Proti systému
Doma můžete čas regulovat. Stejně tak věk, kdy dítě s první elektronikou seznámíte. Problém nastává s nástupem do některého ze školských zařízení. S největší pravděpodobností se s tabletem děti setkají už ve školce, o škole ani netřeba mluvit. Někdy od první (jindy až od druhé) třídy jsou nedílnou součástí výuky, kdy se v dětech buduje smysl pro multimediální způsob učení. Otázkou zůstává, je-li systém tak dobře nastavený, aby ostré seznámení mohlo proběhnout až ve školní lavici, nebo je nutné udělat to mnohem dřív. To si musí každý rodič zodpovědět sám a nastavit podle toho výchovu. Tablet není nutnost, ale rozšíří dětem obzory, v přiměřené míře jim neublíží, neovlivní jejich kognitivní funkce ani nezpomalí vývoj. Myslete ale na to, že stejně jako se do pitného režimu počítá čistá voda, kakao i vývar z polévky, i u elektroniky musíte sečíst čas u mobilního telefonu, televize a tabletu. Hraje se o minuty.
