Dokonalost sama
Všichni se dušují, že jim jde o individualitu dítěte, ale tetelíte se, když umí něco navíc a převyšuje svoje vrstevníky. Je to přirozené. Chlubení, chvástání, vyčnívání (v dobrém slova smyslu) člověka láká a dělá mu dobře na duši. Zvedá hlavičku a pase koníky, zatímco jiné děti se ještě rozvalují a velké snahy neprojevují. Kolena má sice vratká, ale drží se nábytku a stojí. A brzy na to dělá první krůčky. Volá na vás “mámo a táto”. Nasměruje lžičku přímo do pusy a vysedává na nočníku, s úspěchem. Bez hysterických záchvatů ho můžete nechat u babičky na víkend a první stříhání vlasů dopadlo na jedničku. Vyšplhá na tu ohromnou prolézačku s důrazným upozorněním, že je až od tří let, o rok dřív. Pozná většinu zvířat v zoo a … . Seznam je nekonečný. Každý rodič si najde něco, v čem jeho dítě vyniká. Nikdo neřekne: “Nemám co přihodit do diskuze, moje dítě je průměr, někdy i hůř.”
Šikovné dítě, umanutý rodič
Pokud je dítě pohybově nadané, v pořádku. Dostane se do škatulky rošťáka, co všude vleze a překoná i tu nejnebezpečnější překážku. Mluví jako když bičem mrská? Nic proti. Na potkání ho lidé začnou zkoušet ze slovíček a rozplývat se nad tím, jak při “eLku” vyplazuje jazyk. Určitě bude brzo říkat “eR”. Co když je ale dítě přeborník na všechno? Takové případy nevidí jiní rodiče rádi. Dokonalost se nenosí. Děti dělají spoustu věcí přirozeně, nepotřebují k nim vnějším podněty ani směřování rodičů. Co chtějí, to zkusí. Co je zaujme, v tom se zdokonalují. Žádná jiná alchymie v tom není. Hlavu na pranýři mají ale paradoxně rodiče.
Některé děti jsou zkrátka přirozeně šikovné a jednotlivé dovednosti si osvojují bez větší námahy a zbytečného úsilí. Rády zkouší nové věci, objevují. Dost tomu napomáhá i divoké období vzdoru, kdy odmítá pomoc druhých a všechno si chce samo osahat. Právě tam zjistí, že se nejedná o velké složitosti. Rodiče se tak několik měsíců moc neangažují a jen přihlíží nebo jemně korigují. Posilují tak v dítěti pocit zodpovědnosti. Nic víc ani míň. Problém je v tom, že za dveře bytu nikdo nevidí. Všichni ostatní si myslí, že dítě je obětí tvrdého drilu a div si musí sklenici vody zasloužit zapnutými knoflíky a oblečením srovnaným do komínků. Jen málokterá maminka (natož otec) má ale tak přísnou výchovu, o kamevédě nemluvě. Není třeba pomluv ani závisti. Jeden měsíc můžete mít nejšikovnější dítě široko daleko a pak si dá na půl roku pohov a jeho progres se zcela zastaví. Jsou to nepředvídatelné cykly v životě dítěte, které může rodič ovlivnit jen minimálně.
Nezáviďte a užívejte si individualitu svého dítěte. Přesně tak, jak to prezentujete před svými přáteli.
foto: Photo by Annie Spratt on Unsplash
