Tak akorát
Dvě děti jsou standard. V České republice je to tak nastavené. Objevují se i rodiny, kde mají děti tři nebo jen jedno, ale stále jsou v menšině. Důvodů, proč tomu tak je, je spousta.
- Sourozenec - parťák do života
- Sourozenec - úleva pro rodiče, děti se zabaví
- Sourozenec - další nálož lásky
- Sourozenec - vzpruha pro starší dítě
- Sourozenec - šance na chlapce nebo holčičku
Je úplně jedno, z jakého důvodu se pro druhé dítě rozhodnete. Možná za tím stojí i vidina rodičovského příspěvku nebo tři roky bez práce. Ani jeden důvod nelze odsuzovat, je to vaše volba. Nemůžete ale čekat, že budou děti stejné a vy to druhé zvládnete levou zadní, protože už jste si tím jednou prošli. Každé dítě je jiné, reaguje po svém na podněty zvenčí i komunikaci a výchovné metody, je živé nebo lenošivé, ukřičené nebo zběsile argumentuje, zdrhá a schovává se, vynucuje si, odmítá. Neexistuje žádná tabulka, podle které můžete postupovat, s dětmi se můžete zkušeností inspirovat, ale není možné postavit na ní celý život s druhým dítětem.
Úděl prvorozených
Narodilo se vám miminko. Je tak krásné, po pár týdnech dokonce vykouzlí první úsměv. Od třech měsíců spí celou noc a všechno s ním je tak pohodové a přirozené. Stavíte věže z dřevěných kostek, užíváte si procházky, před spaním si špitáte do oušek tajemství, kouzlíte v kuchyni a vyrábíte si veselé svačinky, bez nosítka nedáte ani ránu. Je to jako sen. První dítě bývá většinou klidnější a pro rodiče, kteří v tu dobu nemají žádný jiný zájem, je to cesta pohádkou.
Bohužel to má i své stinné stránky. Většina pozornosti se upíná k dítěti a to si na ni velice rychle zvykne. Je třeba dát jednomu dítěti hranice a nikdy je nepřekračovat. Příchod sourozence by pak pro něj byl o to těžší.
Ví, že přijdete, když se mu nedaří nasadit ponožky. Ví, že ho popostrčíte, aby vylezlo na klouzačku. Ví, že s ním půjdete v zoologické zahradě do výběhu koz. Ví, že ho na tříleté prohlídce u pediatra budete držet za ruku. Ví, že za odvahu mu slíbíte novou hračku. Ví, že když nebude mít chuť na chleba, přispěcháte s novým nápadem. Ví, že na jeho přání může spát s vámi v posteli. Ví, že ho na procházce poponesete, protože bolavé nožičky se nenosí. Prvorozené dítě není jeliman v tom smyslu, že jen sedí v koutě a čeká, ale nemá ambice prosadit se samo a velice jasně a důrazně si umí říct o pomoc, o servis a o asistenci. Život se sourozencem tak může být velký šok a je třeba na to dítě systematicky připravovat, aby se eliminovalo riziko žárlení nebo ublížené dušičky na minimum.
Velké rozptýlení
A pak se narodí druhé miminko. Rodiče se znovu rozplývají na jeho krásou, spánkem, klidem, úsměvy a prvními krůčky. Je to přirozené. Nejde o to, že byste za každou cenu chtěli dát oběma dětem to samé. Vychází to ze člověka, nic hraného. Prvorozené dítě se ale může cítit odstrčené, závidět a začít na sebe upozorňovat různými vylomeninami. Většinou ale stačí všechno vysvětlit a chování jednoho i druhého usměrnit, aby doma zase zavládla pohoda.
Velká změna se ale týká povahy druhého dítěte. To první nemůžete jen tak odsunout na druhou kolej, potřebuje vaši péči jako dřív. To mladší ale bývá mnohem vnímavější k tomu, co se kolem něj děje. Je potřeba, aby se rychleji začlenilo, nemůžete se s ním “piplat” jako s tím prvním. Učí se za pochodu, vstřebává všechno okolo a není moc času na to, abyste se zaobírali jeho vrtochy.
A tak se jednoho dne na moment zastavíte a zjistíte, že druhé dítě je mnohem obratnější, lépe mluví, umí se “porvat” o hračky a samo se vložit do diskuze, tolik se nestydí a nezdráhá se vymezit si vlastní prostor. Je prostě dravé.
Je pro přirozený proces, který neovlivníte. Je normální, že s prvním přírůstkem dáváte všechnu energii do rodičovství a s druhým jen v poklusu plníte všechny povinnosti a dítěti necháváte do jisté míry volnost. Je to samozřejmě nadsazené, ale zkuste se nad tím zamyslet, ale a zjistíte, že ani vás tenhle model chování dětí a vaší výchovy alespoň v menší míře neminul.
