Metody asistované reprodukce zahrnují celou řadu moderních technologických postupů, při kterých jsou vajíčka odebírána z vaječníku, oplodněna mimo ženské tělo a potom zavedena do dělohy. Asistovaná reprodukce může být použita u žen s poškozenými vejcovody, endometriózou, v léčbě neplodnosti žen z důvodu věku i u případů nevysvětlitelné neplodnosti. Asistovaná reprodukce bývá rovněž používána u neplodnosti mužské. S použitím metody mimotělního oplodnění se poprvé na světě narodilo dítě ve Velké Británii v roce 1978 (Lucy Brownová). Od té doby byly metody asistované reprodukce značně zdokonaleny. Úspěšnost metody stoupá a neplodné páry mají více důvodů k naději, že se jim podaří otěhotnět.
UMĚLÁ INSEMINACE
Umělá inseminace je metoda, při které je za účelem oplodnění zavedeno partnerovo nebo darované sperma do pochvy, děložního čípku, dělohy nebo vejcovodů. Tato metoda je nejúčinnější v případech, kde sperma obsahuje dostatečně vysoký počet spermií a kde žena trpí anatomickými poruchami čípku nebo funkčními poruchami cervikálního hlenu. Používá se ovšem často i ke zvýšení úspěšnosti oplodnění při použití léků k ovlivnění ovulace nebo v případech nevysvětlitelné neplodnosti.
Metoda má svou dlouhou historii a první pokusy byly zaznamenány už v roce 1780. Vzhledem k tomu, že umělá inseminace je ve srovnání s jinými možnostmi léčby jednoduchá a levná, je rovněž jednou z prvních forem léčby mnoha párů, pro které je vhodná. Mnoho žen užívá před pokusem umělé inseminace léky k ovlivnění ovulace.
Nicméně, úspěšnost inseminace závisí na průchodnosti vejcovodů, kterou je vhodné lékařem nejdříve ověřit. Pokud se sperma nemůže dostat k vajíčku přes neprůchodné vejcovody, jsou šance na oplodnění tímto způsobem zcela mizivé.
Časování inseminace
Poté, co lékař rozhodne, že pacientka je vhodným kandidátem k provedení umělé inseminace, je monitorována první polovina jejího menstruačního cyklu. Sledování se děje pomocí ultrazvuku, vyšetření krve nebo pomocí OPK, zařízení na sledování ovulace.
V době ovulace je získáno a připraveno sperma partnera a toto sperma je zavedeno pomocí tenké cévky do reprodukčních orgánů ženy. K umělé inseminaci může být rovněž použito darované sperma. V ČR tuto metodu mohou využít pouze manželské páry. Sperma muž získává nejčastěji masturbací a po dosažení výronu semene je zachyceno do sterilní nádobky v laboratoři, kde se zpracovává. Příprava spermatu musí proběhnout do jedné hodiny od jeho získání. Lékař provádí obvykle inseminaci jedenkrát až dvakrát v průběhu jednoho menstruačního cyklu. Obvykle bývá inseminace provedena 24 až 36 hodin po podání injekce HCG nebo poté, kdy zařízení na sledování ovulace prokáže hormonální změny jasně signalizující blízkost ovulace.
Příprava spermatu
Před zavedením spermatu do ženských pohlavních orgánů musí být sperma připraveno, tzv. „promyto“. Promytí se provádí tak, že po zkapalnění spermatu, které trvá asi 30 minut, je sperma umístěno do speciální chemické látky, která izoluje nejaktivnější spermie. Poté je sperma vloženo do malé centrifugy, aby mohly být odebrány nejlépe se pohybující spermie. Tento proces zvyšuje šance na oplodnění, neboť umožní použití jen těch nejkvalitnějších spermií. Pomocí tohoto procesu jsou ze spermatu rovněž odstraněny různé chemické látky, které by při použití „nepromytého“ spermatu mohly vyvolat alergické reakce a křečovité bolesti.
Kolik inseminací je zapotřebí?
Při kombinaci metody vyvolání ovulace a umělé inseminace dojde k oplodnění obvykle v průběhu tří až čtyř cyklů. Úspěšnost inseminace závisí na příčině neplodnosti páru, ale bývá zpravidla kolem 10-15 % na jeden pokus.
Problém s výskytem protilátek proti spermiím v cervikálním hlenu může být vyřešen použitím nitroděložní inseminace. Při použití této metody se v době ovulace ženy speciálně připravené sperma zavádí přímo do dutiny děložní pomocí tenké gumové cévky přes cervikální kanál.
Článek je z knihy Léčba neplodnosti (CPress)
