Kniha přináší velmi přehledný a srozumitelný soubor postupů a odpovědí na výše uvedené otázky, ale i nápady a podněty ke cvičením a aktivitám, které formou hry a vstřícné komunikace mezi rodičem a dítětem pomáhají daný vývojový úkol zarámovat a citlivě zvládnout bez zbytečného tápání, stresu a napětí.
Penny Warner je speciální pedagožka, autorka více než 30 rádců pro rodiče.
Paula Kelly je pediatrička s dlouholetou praxí.
130 x 200 mm, brož., 120 s., 199 Kč
Vydalo nakl. Portál:
Ukázka z knihy:
Udržujte kurz
Chvalte pokroky
Chvála je nejefektivnějším způsobem motivace, kterou svému dítěti můžete poskytnout. Úsměv ve vaší tváři, potlesk
a vyjádření hrdosti pomohou vašemu dítěti dělat stálé pokroky při používání toalety. Snažte se říct něco pozitivního pokaždé, když se vaše dítě snaží použít nočník, a říkejte mu, jak velký pokrok už udělalo.
Připomínejte
Nezapomeňte během učení dítěti nočník připomínat. Každou chvíli se ho zeptejte, jestli nepotřebuje na nočník. Nechte ho zkontrolovat, jestli má ještě sucho v kalhotách, a připomeňte mu odměnu, kterou jste naplánovali za to, až si příště dojde na nočník.
….
Choďte na záchod společně
Možná bude zpočátku dobré chodit na záchod společně s vaším dítětem, aby to pro něj bylo zábavnější a tolik
se nebálo. Pokaždé, když si vaše dítě sedne na nočník, posaďte se na záchod nebo někde poblíž na židli a povídejte si nebo mu čtěte knížku. Kdykoli potřebujete sami na záchod, řekněte dítěti, že si musíte odskočit a že může jít klidně
s vámi a zkusit si dojít na nočník. Pokud jste si celkem jisti, že vaše dítě potřebuje na nočník, ale zdráhá se, řekněte mu, že potřebujete také a jestli chce jít první, nebo až po vás. Třeba tato možnost se rozhodnout bude jedinou motivací, kterou potřebuje.
Splachovat, či nesplachovat
Pokud vaše dítě chodí na velký záchod, zeptejte se ho, jestli chce samo spláchnout – a nechte jeho, ať se rozhodne. Některým dětem se líbí záchod ovládat. Vodní vír může být fascinující, a to, že zmizí, může vypadat jako kouzlo. Pokud je pro vaše dítě ten zvuk příliš hlasitý nebo se ho bojí, počkejte, než odejde z místnosti, a teprve potom spláchněte. Nebo mu řekněte, aby si zacpalo uši, aby vidělo vodu, ale neslyšelo ten hluk. Pokud vaše dítě používá nočník, pomozte mu sundat mísu a vylít obsah do záchodu. Pak ho nechte spláchnout, nebo ne, jak bude chtít.
Dotáhněte to
Teď, když jste oficiálně začali s učením, je důležité to dotáhnout a neustále připomínat, trénovat, chválit a odměňovat. Choďte často. Přemluvte své dítě, aby si sedlo na nočník zhruba každou hodinu. Sezení na nočníku by se mohlo stát spouštěčem, který vašemu dítěti pomůže vyprázdnit měchýř nebo střeva.
Připomínejte často. Možná se vaše dítě tak zabere do hry, že přehlédne svou potřebu nebo zapomene jít na nočník. Připomínejte mu to často, ale nepřehánějte to. Neustálé připomínání a přerušování může vést k boji o moc.
Očekávejte nehody. Naučit se něco nového chvíli trvá, obzvláště v nízkém věku. Nehody se budou stávat, tak to berte, jak to je. Nedělejte z nich žádnou vědu, jinak by vaše dítě mohlo začít mít zábrany a získat pocit, že selhalo. Pokud má vaše dítě nehodu, poznamenejte něco, co nebude znít kriticky (viz příklady níže), ukliďte po něm (může vám pomoci, když bude chtít) a pokračujte dál. Když se vašemu dítěti přihodí nehoda, můžete říct například:
„To nic. Nehody se stávají.“
„Každý mívá občas nehody – dokonce i Superman!“
„Taky jsem míval nehody, když jsem se učil chodit na nočník.“
„Nic si z toho nedělej, příště se to povede.“
„Ty ses dneska tak dobře bavil, že jsi na to nejspíš zapomněl.“
„O nic nejde. Převlékneme tě a můžeš to zkusit později.“
„Zkus trochu víc poslouchat svoje tělo, a příště to stihneš.“
„Skoro se ti to povedlo! Jsi šikulka!“
Nadále chvalte a odměňujte. Nepolevujte v pozitivním zpevňování. Neustále říkejte svému dítěti, jak je šikovné a jak jste na něj hrdí. Pokud kromě chvály potřebuje i odměnu, zkuste samolepky, malé dobrůtky nebo tabulku zaznamenávající jeho pokrok. Nebo nabídněte zvláštní odměnu na konci každého dne nebo týdne.
Genderové rozdíly
I když chlapci a dívky většinou vykazují stejné známky připravenosti, existují některé obecné rozdíly v tom, jak a kdy
se učí chodit na nočník. (Jednotliví chlapci a dívky se od těchto obecných tendencí mohou lišit.)
Dívky
Dívky jsou většinou připravené na učení na nočník kolem 30 – 36 měsíců. Často se učí rychleji než chlapci, ledaže nejsou
zcela připravené. Používají jen pozici vsedě. Častěji mají za vzor ženy než muže. Většinou jsou vnímavější než chlapci vůči signálům svého těla.
Chlapci
Chlapci jsou většinou připraveni na učení na nočník kolem 36 - 42 měsíců. Učení jim často trvá déle, ledaže jsou připraveni, a pak se učí velmi rychle. Při močení buďto sedí, nebo stojí. (Někteří chlapci mají potíže zaměřit proud moči, když se to učí. Možná bude dobré začít u nich s pozicí vsedě a pak je nechat přejít do pozice vestoje, až budou připraveni. Můžete dát do záchodu terče.) Také mívají častěji za vzor ženy než muže. Obecně bývají fyzicky aktivnější než dívky a méně si uvědomují, že potřebují na nočník.
….
Největší bitva při učení na nočník u nás byla, když jsem se snažila dostat dceru na nočník, když tak docela nepotřebovala, jako třeba před nějakou cestou nebo před spaním. Takové chvíle vždycky končily dohadováním. Jednoho dne jsem jí řekla, že čůrání je záludné. Schová se, a když není poblíž žádný záchod,
snaží se vyklouznout. Řekla jsem jí, že když ho nedostane ven včas, pokusí se vyklouznout a způsobí nehodu. Takže vždycky, když se chystala do postele nebo jsme se chystaly odejít z domu, sedla si na nočník a řekly jsme čůrání: „Vylez ven!“ Fungovalo to jako kouzlo!
(Kelly S.)
Postavili jsme na pár týdnů do koupelny nočník, aby si naše dcera mohla zvyknout na to, že ho tam vídá, bez jakéhokoli tlaku. Popovídali jsme si o tom, na co je, přirovnali jsme ho k velkému záchodu, a řekli jsme jí, že ten nočník je jen a jen její. Řekli jsme, že až bude chtít, může se ho naučit používat. Když to zkusila poprvé, zjevně se jí ta představa nelíbila, tak jsme na týden, na dva přestali. Když to zkusila znovu, okamžitě uspěla.
Myslím si, že děti si na nové věci potřebují zvyknout, aniž by cítily, že je někdo nutí je přijmout. Pozitivní přístup je klíčem k úspěchu. Pokud to pro rodiče není žádná věda, pro děti taky nebude.
(Gay C.)
