První nejistou známkou těhotenství bývá obvykle vynechání měsíčků, které byly dosud pravidelné. Protože tento fakt ale může mít i mnoho dalších příčin, je nutné tuto skutečnost ještě dále ověřit. K tomu slouží již dříve zmíněné vyšetření „těhotenského hormonu“ z moči nebo krve. „Těhotenský hormon“ lze prokázat zhruba od 9. dne po oplození (v krvi o něco málo dříve). To znamená, že v době vynechání měsíčků by měly oba testy být již jasně pozitivní. Existuje řada těhotenských testů, které lze volně zakoupit v lékárně. Liší se především cenou a citlivostí. Mezi ženami však nejsou výjimkou ani takové nastávající maminky, které prostě cítí a vědí, že těhotné jsou. Definitivní jistotu o správném uložení v děloze a o tom, že zárodek je živý, nám dává ultrazvukové vyšetření, které bývá v časném těhotenství kvůli přesnosti obvykle prováděno vaginální sondou. Uložení těhotenství v děloze jsme schopni rozlišit již v 5. týdnu těhotenství (tedy pět týdnů od prvního dne posledních měsíčků). Že je zárodek živý, lze pak poznat zhruba o týden později, kdy je ultrazvukem vidět pulzující srdce. Vývoj zárodku je v prvním trimestru velice rychlý a bouřlivý. V 8. týdnu je délka zárodku 22–27 milimetrů, má již tvar lidského těla, hlava je v poměru k ostatnímu tělu výrazně větší, jsou vyvinuty rysy obličeje, končetiny mají vyvinuté prstíčky. Většina orgánů je již na svých místech, nejsou však ještě zcela plně vyvinuty, především pokud jde o jejich funkci. Od 9. týdne již nehovoříme o zárodku (embryu), ale o plodu. Ten nyní váží asi 10 gramů. V období fetálním, které tímto týdnem začíná, dochází především k intenzivnímu růstu plodu a pokračuje další vývoj funkcí orgánů a tkání. Postupně se dokončuje vývoj placenty, pupečník již je vyvinut. Děloha je zvětšená do velikosti pomeranče. První trimestr končí ve 13. týdnu těhotenství. V této době měří plod zhruba 10 centimetrů a váží 20 gramů. Zevní tvar plodu je již plně vyvinut, ledviny plodu začínají tvořit a vylučovat moč. Aktivní pohyby plodu, které jsou již na ultrazvuku patrné, však matka ještě nevnímá. S postupujícím stupněm těhotenství se u ženy mohou začít objevovat další všeobecně známé příznaky. Patří sem ranní pocit na zvracení a zvracení, zvýšené slinění, pálení žáhy, poruchy trávení, plynatost střev, změny chutí, změny nálady, únavnost, sklon k mdlobám a závratím, časté nucení na močení. Zhruba v 8. týdnu začínají ženy přibírat na váze a začínají se zvětšovat prsy. Zároveň se zvyšují nároky na matčino srdce, plíce a ledviny. Zvětšení břicha, zintenzivnění pigmentace ve tváři, na dvorcích prsních bradavek a ve střední čáře na břiše, tvorba puklinek (strií) na kůži břicha jsou příznaky, které se objevují až v dalších fázích těhotenství.
Druhý trimestr těhotenství
Tato část těhotenství, která začíná završením 13. týdne a končí ve 26. týdnu, je pro velkou část žen tím nej krásnějším obdobím. V těchto měsících se mnoho žen cítí opět v dobré duševní i fyzické pohodě. Nevolnosti a únava ustoupily a bříško, které se již stává patrné pro okolí, nebývá ještě tak veliké. Z pohledu sexuality dochází u části žen ke zvýšení libida. V 16. týdnu těhotenství je plod pokryt drobným chmýřím, rostou mu řasy a obočí. Kůže je tenká, průhledná. Začínají se tvořit pevné kosti, funkční jsou i klouby. Pohyby plodu jsou velmi živé, ale těhotná žena je ještě obvykle necítí. Začínají být patrné i pohlavní orgány. Na ultrazvuku je však lze rozlišit až o dva až tři týdny později. Velkým zlomem bývá situace, kdy žena začne cítit pohyby plodu. U prvorodiček to bývá okolo 20. týdne těhotenství, u vícerodiček pak o dva týdny dříve. Není však výjimkou, že ženy cítí pohyby ještě o něco dříve. Miminko je již schopno reagovat a je obdařeno city a cítěním. Jeho pohybová aktivita je velmi intenzivní. Přesto na každou těhotnou ženu čekají dvě vyšetření, která mohou nastávající maminku částečně zneklidnit. Jsou to vyšetření zaměřená na včasné odhalení vývojové vady, kterou by plod v děloze mohl být postižen. Jde o vyšetření krve v 16. týdnu a ultrazvukové vyšetření v 18.–22. týdnu těhotenství. Protože tato vyšetření by měly absolvovat všechny těhotné ženy, které navštěvují prenatální poradny, nazýváme je screeningová. Informace, že je všechno v pořádku, je jistě pro oba rodiče povzbuzením. I když je úspěšnost záchytu vývojových vad a nitroděložního postižení plodu velmi vysoká, je třeba připomenout, že neexistuje žádná metoda, která by byla schopna ještě před porodem odhalit naprosto všechny nemocné děti.
Třetí trimestr těhotenství
Třetí trimestr těhotenství je období od 27. týdne těhotenství do porodu. S blížícím se koncem těhotenství se zcela přirozeně zvyšuje netrpělivost většiny nastávajících maminek i jejich okolí. Roste obava z porodu samého a z faktu, že žena bude mít dítě. Zároveň se ale stupňuje nedočkavost a touha po tom, aby maminka své dítě již mohla držet v náručí. Miminko v děloze již slyší, a dokonce reaguje na hudbu. Rozeznává světlo a tmu. Okolo 32. týdne již vypadá skoro stejně jako při narození, jenom je menší. Okolo 36. týdne většinou zaujímá v děloze definitivní polohu, obvykle už se neotáčí. Od 36. týdne se v prenatálních poradnách začíná natáčet kardiotokograf, který zachycuje a zaznamenává frekvenci úderů srdce plodu v děloze (plodové ozvy). To, že nastávající maminka své dítě slyší, je dalším velkým mezníkem ve vývoji jejich vztahu. Nezastupitelná je úloha partnera. Těhotná žena musí cítit jeho výraznou podporu. Očekávané miminko patří přece jim oběma. Oba se zúčastní jeho příchodu na svět a nemusí to znamenat jen přítomnost budoucího tatínka u porodu. Na obou bude, aby mu po porodu zajistili co nejlepší podmínky a domácí pohodu.
Porod
Konečně nastal dlouho očekávaný okamžik. Děťátko se rozhodlo k příchodu na svět. Většina nastávajících maminek, zvláště těch, které budou rodit poprvé, se však bojí, zda začátek porodu pozná.
Začátek porodu
Porod obvykle začíná děložními stahy (kontrakcemi), jejichž intenzita se postupně zvyšuje a odstupy mezi nimi se zkracují. Kontrakce trvají zhruba 30–40 vteřin, zpočátku bývají asi čtyři za hodinu. Často je doprovází bolest v zádech nebo bolest vystřelující do třísel či stehen. Někdy bývají bolesti v břiše popisovány také jako bolesti při silné menstruaci. Trvání kontrakcí se postupně prodlužuje a přestávky mezi nimi se zkracují. Jsou-li po 10–15 minutách, měla by nastávající maminka raději odjet do porodnice. Pokud jsou kontrakce nepravidelné a nestupňuje se jejich intenzita, může se jednat i o takzvané „poslíčky“, tedy stahy, které sice žena může vnímat poměrně bolestivě, ale které ještě skutečným začátkem porodu nejsou. Stah dělohy trvá zhruba půl minuty a bývá často doprovázen pocity tupého tlaku v dolní polovině břicha nebo bolestmi v kříži. Poslíčky se mohou objevovat i 2–3 týdny před termínem porodu. Rozlišit, zda jde o začátek porodu, nebo o poslíčky, může pomoci pobyt v teplé vodě. Pokud jde o porod, často stahy zesílí, poslíčky naopak ustanou. S konečnou platností lze poslíčky od začátku porodu rozlišit pouze podle vaginálního vyšetření, nedochází-li k otevírání hrdla děložního. Proto by těhotná žena při pochybnostech měla odjet na vyšetření do porodnice. Je však dobré trochu počítat s tím, že očekávaná chvíle porodu ještě nepřišla. Nastávající rodiče se tak vyhnou případnému zklamání. Část porodů (20–30 %) začíná tím, že bez přítomnosti kontrakcí odteče plodová voda. Odtok plodové vody může být náhlý, kdy najednou odteče poměrně velké množství tekutiny, ale plodová voda může odtékat i postupně v menším množství. Nastávající maminka to vnímá jako pocit trvalého nadměrného vlhka nebo jí plodová voda stéká po stehnech. Plodová voda je obvykle čirá. Její zbarvení dozelena nebo výraznější příměs krve mohou signalizovat některé problémy. Odtok plodové vody nemusí být doprovázen kontrakcemi. Pokud plodová voda začne odtékat, už se její odtok nikdy nezastaví a není cesty zpět. Nastávající maminka by i jen při podezření na odtok plodové vody neměla zbytečně ztrácet čas a měla by vyhledat odbornou pomoc. Neměla by nikdy dát na rádoby „dobré rady“, že pokud ještě nemá kontrakce, nemá nikam jezdit. To, že se v těhotenství objeví masivnější výtok z pochvy, ještě nemusí vždy znamenat, že jde o odtok plodové vody. Může jít o normální těhotenský výtok, který je koncem těhotenství hojnější, případně o únik malého množství moči nebo o zánětlivý výtok. Těhotná žena však má jen omezené možnosti, jak tyto varianty od sebe rozlišit. Odchod hlenové zátky může být také signálem, že se blíží čas porodu. Projeví se jako přítomnost hustého hlenu, někdy i s malou příměsí krve, na vložce či spodním prádle. Nenastoupí-li však kontrakce, není to samo o sobě považováno za začátek porodu. Nastávající maminka by se měla bez otálení vydat do porodnice:
• pokud nastoupí pravidelné kontrakce po 10–15 minutách;
• pokud odteče plodová voda nebo má-li na odtok plodové vody podezření;
• jestliže špatně cítí pohyby plodu nebo jsou pohyby plodu bolestivé nebo nezvykle intenzivní;
• začne-li krvácet (někdy se může objevit zašpinění po vyšetření nebo po pohlavním styku, což nemusí znamenat nic špatného; jakékoli krvácení jasnou krví však můžesignalizovat velice vážný problém).
Jak probíhá porod
Průběh vlastního porodu je tradičně členěn do několika fází, které jsou nazývány porodní doby. Je tomu tak proto, že každá z těchto fází je něčím jedinečná a charakteristická.
První doba porodní
První doba porodní bývá také nazývána doba otevírací. Začíná pravidelnými děložními kontrakcemi, které trvají nejprve 20–30 vteřin, později 30–40 vteřin. Interval mezi kontrakcemi se postupně zkracuje z počátečních 10–15 minut na 2–3 minuty na konci první doby porodní. Na začátku porodu často odchází hlen s trochou krve. To je normální a není se čeho obávat. Účinkem kontrakcí se zkracuje a otevírá děložní hrdlo. Od okamžiku, kdy je děložní hrdlo zkrácené tak, že jeho délka je asi jen půl centimetru, hovoříme o porodnické brance. Ta se pak účinkem kontrakcí dále roztahuje (otevírá) až do té doby, kdy prakticky splyne s pochvou a měkké porodní cesty jsou volné, otevřené. Odborně jsou používány tyto termíny: branka je otevřená na 3–8 centimetrů, z branky zbývá lem a nakonec je branka zašlá. Tímto okamžikem první doba porodní končí. Hlavička plodu může začít sestupovat pochvou k rodidlům, což se může projevit tím, že maminka začne pociťovat silný tlak dolů na konečník jako při nucení na stolici. Některé maminky se při porodu ptají, na kolik centimetrů musí být otevřeny, aby mohly tlačit. Zjednodušená odpověď by mohla znít „na deset centimetrů“. Rychlost průběhu porodu a otevírání měkkých porodních cest se mezi jednotlivými rodičkami liší. Významný vliv má to, zda žena již rodila či nikoli. U prvorodičky trvá první doba porodní obvykle 6–7 hodin, výjimkou nejsou ale ani ženy, u kterých první doba porodní trvá 10–12 hodin. I to je ale stále ještě považováno za normální, fyziologické. U vícerodiček bývá délka první doby porodní kratší, obvykle 3–4 hodiny. Dalším faktorem ovlivňujícím délku trvání první doby porodní je i to, jak je nastávající maminka na porod připravena po duševní i tělesné stránce. Pozitivní přístup svede divy a je jedním z nejúčinnějších prostředků vedoucím ke zdárnému průběhu porodu. Během celého porodu jsou pravidelně poslouchány ozvy plodu a natáčeny kardiotokografické záznamy. Případně je stav plodu sledován dalšími metodami, které byly zmíněny dříve. V průběhu první doby porodní často sama odteče plodová voda. Pokud se tak nestane, mohlo by od určité fáze porodu dojít k jeho zpomalení. Proto bývá v těchto situacích proveden výkon, který se nazývá dirupce vaku blan. Jeho provedení spočívá v tom, že při vnitřním porodnickém vyšetření porodník nebo porodní asistentka kovovým háčkem protrhnou plodové blány, které jsou před hlavičkou plodu. Tím je umožněn odtok plodové vody. Ta pak odtéká po celou dobu porodu. Výkon je nebolestivý, často po něm ale dojde k zesílení děložních kontrakcí. Pokud jsou děložní stahy pro rodičku příliš bolestivé a nepomáhají žádné přirozené techniky jejich tlumení nebo se objeví jiný důvod k tlumení porodních bolestí, lze v této fázi porodu podat léky tlumicí bolest nebo zavést epidurální analgezii, což je suverénně nejúčinnější metoda. První doba porodní bývá někdy poměrně dlouhá a pro rodičku vyčerpávající. Přítomnost partnera pro ni může znamenat výraznou oporu. Možnou úlevu může rodičce přinést to, že se po porodním boxu volně pohybuje a při kontrakci zaujímá co nejpohodlnější polohu. Nejčastěji jsou to polohy vestoje, vkleče, na podložce, na míči, na porodní stoličce, ve vaně, ve sprše a další. Důležité je se s kontrakcí „neprat“ a nezadržovat dech. Pomalé pravidelné dýchání, které spočívá během první doby porodní v nádechu nosem do břicha a dlouhým výdechem ústy, je spolu s relaxací mezi kontrakcemi dalšími činnostmi, které umožní porod zvládnout. I během první doby porodní by rodička měla dbát na to, aby byl močový měchýř prázdný. Lze použít toaletu, ale někdy je močení snazší při pobytu ve sprše. Příjem tekutin a jídla by měl být domluven s personálem porodního sálu. Z obav, že by mohl být porod ukončen operací v celkové anestezii, pramení zvyklost některých pracovišť, že není během porodu vhodné podávat nápoje ani jídlo. Pro většinu žen nepředstavuje lačnění během porodu problém, protože na jídlo beztak chuť nemají. Pocit žízně však bývá poměrně intenzivní. V posledních letech se tato striktní omezení mění. Současné stanovisko je takové, že během první doby porodní by rodička měla pít pomalu a pouze po doušcích (sipping neboli srkání), maximálně 2 decilitry za hodinu, nejlépe neperlivý nápoj s vyváženým Aplikace epidurální analgezie obsahem minerálních látek.
Článek je z knihy Těhotenství a mateřství
Těhotenství.cz
